„Jako velmi přínosnou vidím skutečnost, že se na konferenci sešli zástupci nejen zemí, jež s řešením velmi pokročily, ale i států, které svoji další strategii teprve zvažují a konkretizují. Česká republika v tomto ohledu už není žádným začátečníkem, ale určitě je před námi ještě mnoho a mnoho práce a diskusí,“ uvedl Jan Prachař, ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která byla jedním z organizátorů konference.

V rámci dvoudenního setkání prezentovali své zkušenosti s tzv. ukončením palivového cyklu (laicky řečeno s bezpečným oddělením vysokoaktivních odpadů od životního prostředí) experti z Česka, evropských zemí, ale i ze zámoří. Různé koncepce a národní strategie představili například odborníci z Finska, Francie, Německa, Velké Británie, Spojených států, ale i z Rumunska či Maďarska a také představitelé Evropské unie.

Zatím nejdále v projektu postoupilo Finsko, kde společnost Posiva úložiště ONKALO® v lokalitě Olkiluoto staví již od roku 2004. Se zahájením provozu úložiště se počítá v roce 2025. Pomyslnou druhou příčku drží Švédsko, kde společnost SKB plánuje začít se stavbou úložiště v roce 2020 a zahájit jeho provoz v roce 2030. Francouzská společnost ANDRA počítá se zprovozněním úložiště v roce 2040. Ve Spojených státech je již od roku 1987 jako místo pro uložení vysokoaktivních odpadů vybrána lokalita Yucca Mountain. Projekt byl dočasně zastaven za prezidenta Obamy. Nyní však na něj Trumpova administrativa vyčlenila finance, takže se zdá, že vývoj bude pokračovat. „Restart“ v oblasti hledání lokality pro hlubinné úložiště nyní zažívá Německo, které po řadu let počítalo s uložením vysokoaktivního odpadu v meziskladu Goerleben. V posledních dvou letech však projekt přehodnocuje a hledá další vhodné lokality.

Účastníci konference se při jejím ukončení shodli na několika klíčových závěrech: Ukončení palivového cyklu je otázkou nanejvýš aktuální, kterou je třeba řešit již nyní a na základě současných znalostí hledat nejlepší řešení. Nelze se založenýma rukama čekat na převratnou technologii.

Na druhé straně musí být všichni maximálně otevření, přijímat a aplikovat ty nejlepší postupy a technologie, které intenzivní řešení problému přináší.

V současné době se jako optimální řešení ukončení palivového cyklu jeví projekty hlubinných úložišť. To však neznamená, že bychom měli zavrhnout či zastavit práce na alternativních možnostech (přepracování paliva).

Proces plánování a výstavby hlubinného úložiště je dlouhodobou záležitostí. Je třeba počítat s tím, že jednotlivé projekty, bez ohledu na to, v které zemi běží, trvají desítky let. Také proto je potřeba si i nadále vyměňovat informace, sdílet výsledky jednotlivých výzkumů a pokračovat v široké mezinárodní spolupráci.

Úkolem vědců by měla být příprava projektů hlubinného úložiště s maximální bezpečností a s co nejvyšším ohledem na okolí a životní prostředí. Tak, aby o nich mohli politici zodpovědně rozhodovat.
Proces hledání a následné výstavby hlubinného úložiště se naprosto neobejde bez úzké spolupráce a komunikace s lokalitami a občany. Bude to ale vždy o kompromisu. Proto je potřeba připravovat taková řešení, která budou akceptovatelná pro všechny, kterých se to bude týkat.