Lukáš Vondráček je historicky první Čech, který získal zlato v nanejvýš prestižní a náročné Mezinárodní soutěži Královny Alžběty v Bruselu. V klavírním oboru má uvedené klání už devětasedmdesátiletou tradici a mezi dosavadními vítězi figurují mj. jména Emila Gillese nebo Vladimira Ashkenazyho, jednoho z Lukášových učitelů. Ten ostatně mladého interpreta seznámil také s představiteli významné agentury Harrison Parrott, která klavíristu zastupuje dodnes.

Jak s odstupem času a po všech zkušenostech přemýšlí o soutěži „zlatý medailista“? „Žijeme ve společnosti, která si potrpí na různé tituly a ráda srovnává. Byť se mi to nelíbí a hudební soutěže považuji v podstatě za nesmyslné, usoudil jsem, že nastal správný čas zkusit v Bruselu štěstí. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že mám jako muzikant co nabídnout, ale člověk si občas potřebuje sáhnout na dno sil, aby naplnil svůj potenciál. Samozřejmě mi bylo jasné, že vítězství mi nikdo nezaručí, ale kdybych si nemyslel, že mohu vyhrát, do Belgie bych nejezdil. Přineslo mi to spoustu stresu, ale i nezapomenutelných zážitků. Dal jsem do toho vše. Srdce, duši, pot i slzy. Z českého pohledu je to historický úspěch, kterého si velmi vážím, a budu nadále pracovat, abych důvěru nezklamal.“

Mimořádný koncert 4. listopadu pořádá SOČR ve spolupráci s velvyslanectvím Polské republiky, Polským institutem v Praze a pod záštitou velvyslankyně Polské republiky prof. Grażyny Bernatowicz. Ve Dvořákově síni Rudolfina si tak připomeneme i Den nezávislosti Polské republiky. Hudební kulturu našich severních sousedů v programu reprezentuje Malá suita Witolda Lutoslawského a rovněž osobnost hostujícího dirigenta Michała Nesterowicze, kterého s Lukášem pojí už dřívější spolupráce: „Absolvovali jsme spolu turné po Španělsku s Baskickým národním orchestrem a za pár týdnů nás čeká vystoupení v polské Lodži s tamní filharmonií. Michał je velmi seriózní, kvalitní dirigent s přirozenou autoritou. Naše spolupráce byla vždy inspirativní a bezproblémová.“ Dalším polským pojítkem může být i fakt, že Lukáš Vondráček je absolventem Hudební akademie v Katowicích.

Prokofjevův Třetí koncert je poměrně novou skladbou v repertoáru Lukáše Vondráčka. Když jsme ho požádali o přiblížení okolností, momentů či osobností, které ho při nastudování skladby ovlivnily, dostalo se nám výpovědi, která naznačuje leccos o klavíristově přístupu k hudbě: „Co pro mě bylo určující pro zvládnutí tohoto či kteréhokoliv jiného díla, to vám bohužel nepovím, protože takto o hudbě neuvažuji. Každopádně od dob, kdy jsem cvičil deset hodin denně, už uplynula spousta let. V dnešním zápřahu by to jednak nebylo reálné a také si nemyslím, že by to bylo nutné. Často o hudbě přemýšlím, třeba v letadle. To mi někdy dá víc, než dlouhé hodiny u nástroje. Můj vztah k ní se vyvíjí každým dnem, podobně jako se vyvíjí má osobnost. Řekl bych, že dnes vše možná až příliš analyzujeme a rozebíráme do nejmenších detailů. Hudba má být osobní a emocionálně silná; ať si v ní každý najde to, co ho inspiruje, těší či dojímá.“