Sepse je identifikována u 37 % pacientů JIP. Varující je vysoká mortalita, která se dle evropské studie Vincenta a kolegů z roku 2006 pohybuje kolem 36 %. Sepse je 10. nejčastější příčinou smrti jak v USA, tak v Evropské unii, přičemž každoročně dochází k zhruba 1,5% nárůstu případů sepse. Z těchto důvodů bylo 13. září skupinou mezinárodních odborných organizací vyhlášeno jako Světový den sepse. Vzniklá iniciativa Global Sepsis Alliance má za cíl, aby byl význam tohoto dne v dohledné době potvrzen i Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Consensus Conference v letošním roce nově definovala sepsi jako  životohrožující selhání orgánů, které je způsobeno neadekvátní odpovědí na infekci. Předchozí definice z roku 1992 kladla velký důraz na tzv. systémovou zánětlivou odpověď a první vědecká definice z roku 1914 sepsi chápala jako přítomnost ložiska bakteriální infekce v těle, ze kterého se uvolňují bakterie vyvolávající celkovou odpověď. Je to tedy systémová reakce organismu na přítomnost infekce, infekční proces v těle, při němž dochází k šíření infekce do krevního řečiště a krví do celého těla, negativní roli může hrát i přestřelená obranná odpověď.

Četněji k sepsi dochází u lidí, jejichž oslabení organismu je dáno věkem (u novorozenců a u seniorů), poruchou imunity (AIDS, nemocní s cukrovkou) náročnějšími operačními zákroky, nehodou - havárií (těžké úrazové stavy, popáleniny), u pacientů s bakteriálním zánětem močových cest (pyelonefritidou) či bakteriálním zápalem plic.

Sepse se obvykle projevuje vysokou horečkou nebo vzácněji výrazným snížením teploty, nízkým krevním tlakem, výrazným zrychlením srdeční akce a frekvence dýchání, velkou únavou až schvácením, a dechové frekvence nad 20/minutu, může nastat zmatenost, mohou být nálezy na kůži, nastat poruchy vědomí, může se objevit i kašel při pneumonii, bolesti zad při infekci močových cest, narušení pohyblivosti trávicího traktu a následné nevolnosti, zvracení i průjem. Dochází také ke zvýšení počtu bílých krvinek (někdy můžeme najít i jejich snížení). Při podezření se odebírají tzv. hemokultury - odebrané vzorky krve pacienta se pošlou do mikrobiologické laboratoře ke kultivaci. Do několika dnů tak dá často zjistit přítomnost bakterií v krvi, jejich druh i citlivost na antibiotika.

Velké komplikace nastávají při septickém šoku

Septický šok, je situace kdy infekce a celková obranná reakce našeho organismu způsobí roztažení cév v těle a tím pokles krevního tlaku. Srdce zareaguje dalším zrychlením tepové frekvence, selhává krevní oběh - ke tkáním se přestane dodávat kyslík a přestanou se z nich odvádět zplodiny - metabolický chaos obvykle naruší srážecí systém v našem těle- může vést ke vzniku krevních sraženin v drobných cévách a naopak ke vzniku krvácivých. Člověk v této fázi nemoci bez lékařské pomoci nevyhnutelně umírá.

Léčba

Léčba se vždy stanovuje na základě stavu pacienta. Mezi nejdůležitější první kroky je okamžité podání širokospektrých antibiotik (nitrožilně) a co nejrychlejší detekce zdroje sepse, aby mohlo dojít k jeho včasnému odstranění (drenáž abscesů, nekretomie, odstranění cizích těles - např. i žilních katetrů, vyřazení postižené oblasti z funkce (kolostomie) ad.  Na základě výsledků kultivace, které bývají k dizpozici zpravidla za 48-72 hod., se cílí antibiotická terapie. Pacientův stav je neustále monitorován, zabraňuje se selhání oběhu podáváním infuzí a případně léků stimulujících činnost srdce, při poruchách dýchání je poskytována plicní ventilace.

Septický šok je v řadě případů smrtelný bez ohledu na poskytnutou zdravotní péči, věk pacienta i jeho předchozí zdravotní stav.