Pratuři, stejně jako další velcí kopytníci v rezervaci, rodí mláďata zcela bez asistence člověka. Pratuří samice poodejde od stáda a mládě ponechá na skrytém místě. Vrací se pak k němu pouze proto, aby ho nakojila. Někdy ponechává mládě v úkrytu několik dní, jindy se ke stádu připojí dříve. „Zatímco první letošní mládě zůstávalo mimo stádo po celý den, druhé se ke skupině připojilo téměř hned,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.  

„Jedno z mláďat si krátce po narození začalo hrát s jedním z pratuřích telat, které se v rezervaci narodilo v loňském roce,“ popsal první chvíle jednoho z čerstvých mláďat Michal Köpping, fotograf projektu. 

Stádo zpětně šlechtěných praturů v Milovicích je první v celé střední a východní Evropě. Do Milovic přijel jeden samec a pět samic v říjnu roku 2015 z Nizozemí, kde v rámci projektu TaurOs místní nadace Taurus Foundation pracuje na zpětném šlechtění praturů ve spolupráci s vědci z Wageningenské univerzity. Cílem projektu je vytvořit zvíře, které stavbou těla, zbarvením i schopností přežít v přírodě bude přesně odpovídat původnímu praturovi. Loni se v rezervaci narodilo pět mláďat praturů, z toho jedny dvojčata. 

Pratur je předkem domácího skotu. Pro býky je typická černá srst s bílým nebo mírně nažloutlým úhořím pruhem na zádech. U samic přechází srst do červenohnědých odstínů. Zvířata se vyznačují také bílým zbarvením okolí nozder a tlamy, stejně jako slonovinově zbarvenými rohy s černými špičkami. Poslední pratur hynul v roce 1627 v polské oboře Jaktorow, kde v královské oboře dožívaly poslední kusy poté, co člověk ve volné přírodě tento druh vyhubil.

O zpětné šlechtění praturů se pokoušeli již mezi světovými válkami v Německu. Pokus se však nepovedl a zvířata neodpovídala věrně praturovi vzhledem ani chováním. Kdy vykazují zvýšenou agresivitu kvůli zařazení španělského bojové skotu do chovu. Výsledkem je takzvaný Heckův skot, který se občas objevuje i v některých zoologických zahradách a soukromých chovech, v České republice například na Šumavě. Kvůli odlišnostem od původního druhu se sním však jako s náhradou za původní pratury nepočítá. Proto bylo zpětné šlechtění v Nizozemí v roce 2008 zahájeno od nuly, tentokrát na vědeckém základě a s využitím výsledků genetických výzkumů.

Přírodní rezervace Milovice je prvním místem na světě, kde od roku 2015 žijí všechny tři druhy velkých kopytníků Evropy: zubři, divocí koně a pratuři. První pastvina u Milovic má rozlohu 40 hektarů, druhá u Benátek nad Jizerou 120 hektarů.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz. 

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Semix, Megabooks CZ, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou.

O společnosti Česká krajina: Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID.