Na ombudsmanku se obrátila žena, která chtěla se svým druhem osvojit společně dítě. Namítala, že od jejich zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli, už uplynulo několik let a úřad jim žádné dítě do osvojení nezprostředkoval.

V době příprav pro budoucí osvojitele už bylo oběma partnerům okolo 50 let, žili spolu 5 let, ale nebyli manželé, takže nesplňovali zákonem danou podmínku pro osvojení společného dítěte. Úřad je přesto do evidence osob vhodných stát se osvojiteli zařadil. Upozornil je sice, že s ohledem na vyšší věk a neuzavřené manželství bude osvojení společného dítěte problematické, ale nevyloučil ho a dal jim tak mylnou naději. Úřad je také informoval, že pokud by uzavřeli manželství, bude následovat tříletá lhůta, kterou se prověří, že je manželství stabilní. Stěžovatelka měla za to, že s ohledem na jejich věk by se už tak nízká šance na osvojení dítěte dalším tříletým čekáním na „prověrku“ manželství ještě víc snížila, takže uzavírat manželství by v dané situaci věci nepomohlo.

Podle ombudsmanky krajský úřad chyboval a jednal nezákonně. „Jestliže je pro osvojení společného dítěte zákonnou podmínkou uzavřené manželství, neměl úřad partnery společně zařazovat do evidence a dávat jim mylnou naději, že spolu mohou osvojit dítě. Přitom nic nebránilo tomu, aby se jeden z partnerů sám za sebe ucházel o osvojení dítěte – v takovém případě totiž nemusí žít v manželství. Úřad je měl o tom a o právních důsledcích osvojení dítěte jen jedním z páru poučit,“ konstatuje ombudsmanka a dodává: „Tříletou lhůtu pro osvědčení manželství si krajský úřad stanovil nezákonně. Žádný právní předpis neurčuje, jak dlouho by mělo trvat manželství budoucích osvojitelů. V úvahu je třeba brát například i dobu, po kterou partneři před svatbou žijí v družském poměru. I to vypovídá o stabilitě vztahu. Krajský úřad nastavil v této věci přísnější podmínku než jeho metodicky nadřízený orgán – MPSV.“

Úřad výtky ombudsmanky uznal a změnil svou praxi, takže nebude vyžadovat povinnou tříletou lhůtu trvání manželství. Bude se řídit metodickým doporučením MPSV, podle kterého se za rizikový prvek na straně žadatelů o osvojení považuje trvání vztahu (společné soužití včetně manželství) kratší než 3 roky v době podání žádosti. Úřad se také partnerům za svůj chybný postup omluvil. Stěžovatelka s partnerem manželství nakonec uzavřeli a nadále si přejí společně osvojit dítě.

Podlestatistických ročenek (ZDE) bylo v ČR: