Mezinárodní den osob se zdravotním postižením si připomínáme každoročně 3. prosince již od roku 1981, kdy byl Valným shromážděním Organizace spojených národů poprvé vyhlášen. Každoroční oslava Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením si klade za cíl podporovat porozumění tématu zdravotního postižení. Rovněž se snaží zvýšit povědomí o přínosech, které integrace lidí se zdravotním postižením přináší do všech aspektů politického, společenského, hospodářského a kulturního života.

Každý rok je v rámci Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením stanoveno konkrétní téma, které určuje oblast, na niž má být zaměřena hlavní pozornost v příštím období. Tématem pro letošní rok je Posílení postavení osob se zdravotním postižením a podpora jejich plného a rovného začlenění do společnosti. Okruh vybraných úkolů vychází i letos z Agendy pro rok 2030, která se zavázala k tomu, že "nenechá nikoho stranou". Tato agenda je ambiciózním akčním plánem mezinárodního společenství směřujícím k mírovému a prosperujícímu světu, kde se jako základní zásada uplatňuje důstojnost jednotlivce a rovnost mezi všemi. Je proto důležité, aby bylo zajištěno plné a rovnocenné zapojení osob se zdravotním postižením ve všech oblastech společnosti a aby jednotlivé státy aktivně podporovaly vytváření přístupného prostředí.

Fotografická soutěž Navzdory bariérám

Vládní výbor pro zdravotně postižené občany vyhlásil tento rok již potřetí fotografickou soutěž Navzdory bariérám. Hodnoceno bylo celkem 71 přihlášených fotografií. Porota, která rozhodovala o vítězích soutěže, byla složena ze zástupců organizací lidí se zdravotním postižením, Úřadu vlády ČR a fotografů. Cena je udělována za fotografie, které nejlépe zachycují okamžiky, kdy člověk se zdravotním postižením překonal stávající bariéry, ať už architektonické, informační nebo i mezilidské.

Ceny předal Andrej Babiš – předseda vlády a předseda Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

I. cena: Anežka Švancarová – Žijeme jen jednou
Beátce je 2,5 roku a má vzácné onemocnění Treacher-Collins syndrom, který u Beátky postihl obličej a dýchací cesty, nicméně její intelekt nemoc neovlivňuje. Od prvního dne jí jsou do života stavěny bariéry a ona je jednu po druhé s úsměvem překonává. Jejími limity nejsou ani tracheostomie, ani každodenní pohledy lidí. Autorka fotografie ke snímku dodává: „Nevíme, zda je na Beátku dnešní svět připraven, jisté však je, že ona na něj připravena je. A každý den nás učí, že největší bariérou zdravých lidí jsou zábrany radovat se ze života.“

II. cena: Michal Exner, To dáme…
Fotografie podle poroty přesně splnila zadání soutěže: zachytit okamžik, kdy člověk s hendikepem překonal bariéry. V případě některých architektonických bariér se způsob jejich odstranění hledá jen těžko, je proto důležité hledat náhradní řešení, ačkoli řada lidí, jak zachycuje fotografie, dokáže najít způsob jejich zdolání vlastními silami.

III. cena: Tichý svět, o. p. s. a Eliška Podzimková, Jana
Fotografie byla pořízena v rámci kampaně Tiché osudy, kterou pořádá společnost Tichý svět ve spolupráci s Hatefree Culture. Každý měsíc je v roce 2018 zveřejněn na sociálních sítích a na internetu jeden inspirativní příběh neslyšícího člověka. Autorka kampaně Eva Štípková k projektu uvádí: „Jejich životy jsou pestré, každý se věnuje něčemu jinému a mají různé životní cíle, ale jedno mají společné. Neviditelný hendikep, kterého si většinová společnost nevšimne, protože není na první pohled patrný. Neslyšící se tak často dostávají do nepříjemných a složitých situací. Projekt Tiché osudy má za cíl odstranit rozšířené mýty o neslyšících a ukázat jejich příběhy tak, jak je vyprávějí oni sami.“

Čestné uznání: Lubomír Pavelčák, Neztrácet víru
Lubomír Pavelčák je silně krátkozraký v kombinaci s myopií a zrak se mu neustále zhoršuje. Poté, co mu muselo být jedno oko odebráno, začal u sebe nosit fotoaparát, aby si mohl přiblížit předměty ve svém okolí (např. jízdní řády, cenovky v obchodech). S velkou námahou rozluští písmenka nebo tvary, vše, co je mimo rozsah 5 až 7 cm, je pro něj rozmazané. Tak začal fotit svět kolem sebe a s pomocí počítače a digitální lupy se pak doma může podívat, kde byl a co vše se tam nacházelo. Jednoho dne sundal vlastní brýle a začal dělat fotografie přes ně. Pojmenoval je Brýlovky. Fotografie z tohoto cyklu byly přihlášeny i do minulého ročníku soutěže, pan Pavelčák však stále nachází nová témata fotografií a jeho fotografie jsou velmi působivé, proto se porota rozhodla jeho práci ocenit znovu.

Čestné uznání: Lucie Sedláčková Půlpánová, Oční kontakt na skále
Tato fotografie zobrazuje překonání bariér hned dvakrát: zachycuje zdolávání skály věkově různorodou skupinkou a také komunikaci mezi horolezci, která není v takovémto prostředí jednoduchá, což platí pro lidi se sluchovým postižením o to více. Právě komunikace je pro tuto skupinu lidí v kontaktu s většinovou společností největší bariérou, která stále zůstává často podceňovaná.

Cena Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za publicistické práce, zaměřené na téma zdravotního postižení

Během slavnostního večera byly také vyhlášeny výsledky XXV. ročníku Ceny Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení.

Tuto Cenu uděluje Vládní výbor pro zdravotně postižené občany (dále jen „VVZPO“) od roku 1994. Za dobu její existence prošlo soutěží více než 1500 publicistických děl. V letošním ročníku bylo hodnoceno 90 prací, které posuzovala nezávislá devítičlenná porota.

Hlavním měřítkem při posuzování přihlášených děl je to, jak může přihlášená práce oslovit širokou veřejnost, seznámit ji s tématem zdravotního postižení a pozitivně ovlivnit její přístup k tomuto tématu. Cílem je vyzdvihnout především ta díla, která přináší pozitivní a nezkreslený obraz o životě lidí s postižením.

Ceny jsou udělovány ve 3 kategoriích – tiskové, rozhlasové a televizní.

Tisková kategorie

I. cena: Petra Štarková, Pasparta a Albatros, lukáš a profesor neptun a Můj brácha Tornádo
Obě knihy splňují základní zadání soutěže: přibližují velmi čtivou formou čtenářům starosti a problémy lidí se zdravotním postižením, naznačují, jak se chovat, chceme-li jim pomoci. Kniha Lukáš a profesor Neptun je věnovaná dětem s poruchou autistického spektra, respektive devítiletému Lukášovi, jemuž jednoho dne nepřijde do školy asistentka a on se musí se situací sám poprat. Můj brácha Tornádo pak vypráví o devítileté Julii, která má o něco staršího bratra s ADHD. Obě knížky jsou vtipné i vážné a rozhodně si čtenáře najdou.

II. cena: Jan Nejedlý, Rodina a škola, Autismus je sexy, pokud jím zrovna netrpíte
Rozhovor s Martinem Selnerem, autorem knihy Autismus a Chardonnay přináší zajímavý a velmi osobní pohled mladého člověka na život dětí s poruchou autistického spektra. Rozhovor je vedený svižně, je tematicky velmi zajímavý a obratně vedený.

III. cena: Jiří Šedý, HereLove, Nezabít v nás Mozarta
Jiří Šedivý, který má Downův syndrom, je autorem i několika dalších knih. Možná by se dalo říct, že překonává sám sebe – je aktivní, sám pomáhá i ostatním, kteří pomoc potřebují. Nejen psaním knih, ale např. i tím že učí děti malovat svou originální technikou.

Čestné uznání: nakladatelství Pasparta
Nakladatelství Pasparta si dává za cíl zlepšit informovanost veřejnosti o problematice v oblasti poruch autistického spektra a dalších souvisejících oborech. Vydává publikace pro odbornou a další zainteresovanou veřejnost z oblastí psychologie, pedagogiky, speciální pedagogiky a dalších příbuzných oborů. V jeho nabídce je řada publikací pro děti i odborné semináře. Současně poskytuje pracovní uplatnění lidem s poruchou autistického spektra a umožňuje jim pracovat v chráněném prostředí a zároveň uplatnit jejich mnohdy nevšední schopnosti.

Ceny předala Martina Štěpánková – vládní zmocněnkyně pro lidská práva a výkonná místopředsedkyně VVZPO.

Rozhlasová kategorie

Cena: Tereza Reková, Český rozhlas 2, Kájin svět (pořad z cyklu Dobrá vůle)
Dokument přibližuje posluchačům život ženy s lehkým mentálním postižením. Jako malá vyrůstala v kojeneckých ústavech a dětských domovech, v deseti letech byla adoptována. Výchovné metody její nové matky byly sice tvrdé, ale připravily Karlu na život a naučily ji poprat se se svým mentálním handicapem. Nyní pracuje v pojízdné kavárně Mental Café a v prádelně ústavu Čtyřlístek, má své bydlení i partnera.

Ceny předala Martina Štěpánková – vládní zmocněnkyně pro lidská práva a výkonná místopředsedkyně VVZPO.

Televizní kategorie

I. cena: Michaela Fialová, Alexandra Vebrová, Alena Derzsiová, Česká televize 2, KLÍČ 17/2017 Sdružení Neratov
Televizní reportáž přibližuje obdivuhodnou činnost Sdružení Neratov, které se zaměřuje na rozvoj plnohodnotného života lidí s postižením a lidí, kteří jsou sociálně znevýhodněni v kdysi vysídlené pohraniční obci. Díky nadšení P. Josefa Suchára a jeho přátel se podařilo postupně od r. 1992 uskutečnit téměř zázračné dílo. Obnovení naprosto zničeného kostela, vybudování chráněného bydlení pro lidi s lehkým a středně těžkým mentálním postižením, fungující chráněné dílny, zřízení speciální mateřské i základní školy, obchodu, restaurace a nyní i pivovaru, je zcela fascinující pro návštěvníky pravidelných kulturních i charitativních akcí. Dokument ukazuje i bezprostřední radost všech zdejších klientů a jejich podporovatelů ze společného díla naplňujícího sen o novém domově.

II. cena: Michaela Fialová, Tomáš Kapras, Aleš Sobotka, Česká televize 2, Klíč 13/2018 Černí koně
Černí koně je organizace, která se zaměřuje na sport a volnočasové aktivity lidí s hendikepem a velkou měrou se zasazuje za změny ve vnímání lidí s hendikepem ve společnosti. Byla založena v roce 2008 panem Tomášem Pouchem, který po úraze podstoupil podkolení amputaci. Za pomoci konstruktéra handbiků Miloše Císaře začali vyrábět handbiky pro děti a dospělé. V příspěvku se představí čtyřletý Vojta, ale i paní Kateřina, která se probojovala na paralympiádu v brazilském Riu.
Cena handbiku je 150 až 170 tisíc korun. Dětem jsou předávány bezplatně díky obětavým sponzorům.
V příspěvku říká pan Tomáš: „Zdravé děti mají svobodnou volbu hýbat se nebo sedět u televize. To ty handicapované, které jsou na vozíčku nebo je rodiče vozí ve speciálních kočárcích, nemají. A právě handbike jim přináší to, co nezažili, svobodu pohybu.“ To není jen naděje, to je síla vzepřít se osudu.

III. cena: Miloslav Hlavsa, MHtv, DANAJSKÝ DAR
Přestože žijeme v 21. století a naše společnost je na vysoké vývojové úrovni, rychlý životní styl má i své stinné stránky, o kterých se nemluví tolik jako o úspěších. Jedním z danajských darů jsou civilizační nemoci, kterých neustále přibývá, a my jsme postaveni před úkol, jak se s tímto faktem vyrovnat a ukázat nejen nemocným, ale i zdravé veřejnosti, že nemoc je sice nechtěná životní situace, ale je možné se s ní naučit žít i radovat.
K civilizačním onemocněním patří i Parkinsonova nemoc, pojmenovaná po anglickém lékaři Jamesovi Parkinsonovi, který jako první popsal její příznaky. Varovná čísla (150.000 pacientů České republice, 6.000.000 na celém světě) by nás měla přinutit se touto nemocí zabývat.
Pracovišť, která nabízejí pomoc lidem s Parkinsonovou nemocí, je velmi málo. Jedním z nich je Domov pro seniory v Praze-Hájích, který poskytuje péči nejen svým klientům, ale provozuje i služby denního stacionáře, protože parkinsonikům v pokročilém stádiu nemůže běžná rodinná péče stačit.
Příležitostí, jak si vyměňovat zkušenosti a rozšířit povědomí o této nevyléčitelné nemoci, je i setkání u příležitosti Dne Parkinsonovy nemoci. Ukazuje, že není nutné se za své postižení stydět a uzavírat se před lidmi. Naopak setkávání s těmi, které řeší stejné zdravotní problémy, je velmi přínosné. Sami nemocní, jak se dozvídáme z reportáže MHtv Miloslava Hlavsy, připouštějí, že jim nemoc přinesla i něco pozitivního – nová přátelství, změnu životních hodnot, naučila je pokoře, trpělivosti i odvaze.

Ukazuje se ale, že jen nadšení a ochota pomáhat nestačí. Aby byla zajištěna pomoc a péče všem – jsou nutné finance, politická zřizovatelská vůle, získávání kvalifikovaného personálu. A to je běh na dlouhou trať.

Ceny předal Václav Krása – předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR a místopředseda VVZPO.

Moderátorka: Klára Eliášková
Hudební vystoupení: Mentallica
Tlumočnice českého znakového jazyka: Zuzana Procházková a Marie Horáková
Simultánní přepis mluvené řeči: Karin Cieslarová (Česká unie neslyšících, z. ú.)