Velikost mláďat není zatím nijak zásadně rozdílná, ale v dospělosti bude mít takin velikostně zřetelně navrch. Jeho hmotnost bude oproti muntžakovi  dvacetinásobná.

Malý takin přišel na svět 2. března a jeho rodiči jsou samice Dorotka a samec Golda. Oba z tohoto páru se již narodili v liberecké zoo a jedná se o přímé potomky Adama a Evy – takinů, kteří zde vytvořili v roce 2002 prazáklad chovu. Připomeňme, že Adam a Eva byli dovezeni před 14lety přímo z Číny a na dlouhou dobu se tak jednalo o jediné exempláře tohoto zvířete v Evropě. I nadále je ZOO Liberec jediným chovatelem takinů čínských na starém kontinentě; stejný druh lze sice ještě vidět i v Chomutově a v Berlíně, v obou případech jde ale jen o deponovaná liberecká zvířata. Jak uvádí hlavní liberecký zoolog Luboš Melichar: „Vzhledem k požadavkům současné veterinární administrativy je téměř nemožné další taková zvířata z Číny do Evropy dovézt.“ Takinům se v Liberci daří a odchovy probíhají každoročně, většinou v předjarním čase. Nový samec zatím jméno nemá, nejspíš jej získá 23. dubna, kdy proběhnou jeho křtiny jako součást oslav Dne Země a zahájení sezóny v ZOO Liberec.

Naproti tomu, mládě muntžaka malého, narozené v únoru už jméno má. Samec dostal od ošetřovatelů jméno Xun. Muntžak je malý jelínek, který obývá ve světě geograficky podobné teritorium jako takini – oblast Číny. I proto lze oba druhy v ZOO Liberec pozorovat ve společném výběhu. Nachází se v horní části zoo, naproti expozici žiraf Rothschildových. Muntžak je charakteristický  svým nápadným zvukovým projevem, který využívá při nebezpečí. I proto je někdy nazýván „štěkajícím jelínkem“. Štěkání používají samci i při vábení samice, o kterou často bojují. Samci mají parůžky a dlouhé špičáky, které používají především na obranu. Samice mají špičáky menší a místo parůžků mají jen krátké stopky, tzv. pučnice.

Muntžak malý obývá centrální a jižní Čínu a Taiwan. Je to plaché a samotářské zvíře, aktivní především za soumraku a během noci a pohybující se v lesích s hustou vegetací. Jedinci se setkávají pouze v době rozmnožování, kdy mohou samci bojovat o samice. Březost samice trvá 6 měsíců, poté se rodí 1 mládě. Po dvou měsících už jsou mláďata samostatná. Dožívají se 12 let. Jako typičtí býložravci, spásají trávu, sbírají spadané ovoce, listy a výhonky. V některých oblastech jsou považováni za škůdce, protože okusem kůry ničí listnaté stromy. Jejich hlavními predátory jsou levharti, tygři a krajty.

Takin čínský obývá horské oblasti Himálaje Indie a západní Číny (Assam, Mishmi, S´chuan, Shensi) v nadmořské výšce 2000 – 4500 m. V zimní sezoně migruje do nižších poloh. Žije v lesních a hustých porostech zakrslých bambusů a rododendronů. Kvůli kultivaci krajiny, odlesňování a pytlačení pro vysoce ceněné maso byl téměř vyhuben. Takin dorůstá výšky 170 - 220 cm, samice je menší. Váží 350 kg a dožívá se 12 - 16 let. Charakteristickým znakem takina čínského je jeho zlatá hustá, dlouhá a žlutohnědá srst a mohutné zatočené rohy, dorůstající délky až 64 cm. Nohy jsou krátké a zavalité, s širokými kopyty, uzpůsobenými k pohybu v hustě zarostlém terénu. Pokud vycítí nebezpečí, schová se do bambusového porostu. Žije v rodinných skupinách kolem 8 jedinců, v době nedostatku potravy se takini sdružují do stohlavých stád. Staří jedinci jsou samotářští. Samice je březí 7 - 8 měsíců, poté se rodí jedno, vzácně dvě mláďata. Potravu přijímají takini brzy ráno a v pozdním odpoledni, nejaktivnější jsou přes den. Při cestách za potravou prošlapávají úzké cestičky skrz hustý porost. Živí se trávou, listy, pupeny nebo výhonky. Jejich hlavními predátory jsou medvědi a vlci. Jako nový druh byl takin čínský objeven v roce 1950.