Záchrannou stanici na ostrově Mindanao provozuje nezisková organizace Philippine Eagle Foundation již od roku 1987, ale za téměř čtyřicet let její existence se zde podařilo odchovat pouhých šest mláďat, posledních deset let dokonce žádné. „Jejich aktivity jsou ale přitom na velmi vysoké úrovni. Snaží se chránit nejen zvířata samotná, ale i biotopy, kde ptáci žijí. Problémem však je zastaralé a nevyhovující vybavení, “ říká Jan Hanel. To by se však mělo brzy změnit. Jan Hanel totiž na Filipíny letí vybaven i třemi velkými bednami, které obsahují vše podstatné pro zdárný odchov dravců. Filipínští ochranáři tak nově budou mít k dispozici například dva inkubátory, přesné váhy na vejce, profesionální mikroskop, kapiláry na odběr spermatu nebo přenosnou odchovnu, která slouží k pobytu mláďat v prvních dnech po vylíhnutí, kdy potřebují přesnou teplotu a intenzivní péči. Dopravit na Filipíny takto objemný a křehký náklad ale není vůbec jednoduché. „S dopravou vybavení nám velmi pomohla Česká ambasáda v Manile a také česká vláda, především Ministerstvo zahraničních věcí v Praze,“ vysvětluje Jan Hanel.

Vybavení v hodnotě několika set tisíc korun se podařilo pořídit díky podpoře Zoo Olomouc, Zoopark Nehvizdy, Zoo Wupperthal, líhně dodala sponzorským darem firma Procon-Grumbach.
Liberecká zoologická zahrada má, mimo jiné, významnou funkci ochranářskou. V rámci mezinárodní spolupráce s různými zeměmi a organizacemi plní důležitou úlohu v záchraně některých živočišných druhů. Častá představa veřejnosti, že jsou tu zoologické zahrady pouze pro místní osvětu a trávení volného času, je mylná“, říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Do filipínské záchranné stanice dorazí Jan Hanel přesně v době vrcholící hnízdní sezóny, kdy se očekává, že samice orlů budou snášet vejce. Pokud vše vyjde, bude liberecký ornitolog pomáhat svým filipínským kolegům tři týdny. „Už na jaře, když byli chovatelé z filipínského centra na stáži přímo u nás v zoo, jsme jim vysvětlili podstatu líhnutí. Jakou mají udržovat teplotu, vlhkost, kdy otáčet vejce a tak podobně. Ukázali jsme jim také, jak se mrazí sperma a ukládá v tekutém dusíku. Sperma pak mohou použít i za desítky let. Vzhledem k tomu, že je genofond orlů opičích velmi malý, může to ovlivnit jejich existenci do budoucna,“ dodává Hanel.

Pokud bude reprodukce dravců úspěšná, odchovaná mláďata plánují filipínští ochranáři vypouštět zpět do volné přírody.

Orel opičí (Pithecophaga jefferyi)

Orel opičí patří se svou délkou cca 105 cm a rozpětím křídel až 250 cm k největším dravcům světa. Je to obratný a rychlý lovec, dokáže vyvinout rychlost až 80 km/h. Jeho druhový název se skutečně odvíjí od toho, že je schopen ulovit například makaka jávského. Opice ale nejsou jeho jedinou potravou, na Mindanao je jeho hlavní kořistí letucha filipínská, dále jsou to například kaloni, cibetky, veverky aj.

Žijí v párech, samice snáší obvykle jedno vejce jednou za dva roky. Na hnízdě se střídají oba rodiče, více času ale na něm tráví samice. Mládě se plně osamostatňuje až na dvaceti měsících. Samice pohlavně dospívají v pěti letech, samci v sedmi.

V současnosti se odhaduje populace orlů opičích v přírodě na 300 až 400 hnízdních párů. Jedná se o endemického ptáka Filipín, kde už ale obývá jen několik málo ostrovů (Leyte, Luzon, Mindanao a Samar). Vzhledem k tomu, že v přírodě nemá žádného predátora, jsou za jeho drastickým úbytkem hlavně lidé. Před cíleným decimováním jej nezachránilo ani to, že je národním ptákem Filipín. Největším problémem je v současnosti úbytek životního prostoru, většina lesů ustoupila zemědělské půdě, převážně pěstování cukrové třtiny. Orel opičí přitom pro svůj život potřebuje až 11 hektarů lesního teritoria.

Orel opičí je vedený na Červeném seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) jako kriticky ohrožený druh. Dlouhá léta byl oblíbenou trofejí lovců, v současnosti je ale na Filipínách chráněný a za jeho zabití hrozí vysoké tresty.