Sup mrchožravý je nejmenším a zároveň nejohroženějším supem Evropy. Zoologická zahrada a botanický park Ostrava chová tyto ptáky už od roku 1972 a je zapojena i do Evropského ex situ programu (EEP). Historicky první mládě se v Ostravě podařilo odchovat v roce 2022. Rodičovský pár byl sestaven v roce 2012, ale poprvé zahnízdil až po devíti letech – v chovatelském zázemí. Chovatelé do prvního hnízdění nijak nezasahovali, celý průběh hnízdění pozorovali pouze přes průhled do ubikace. Inkubace snůšky tak probíhala po celou dobu přirozeně na hnízdě. Střídali se při ní oba partneři. I následnou péči o mládě zvládli supi skvěle. Radost chovatelů z úspěšného odchovu znásobil fakt, že mladý sup měl být vypuštěn do volné přírody v Bulharsku.   

Tento druh je v Červeném seznamu IUCN globálně veden v kategorii „Endangered“ (ohrožený). Početnost globální divoké populace se odhaduje na max. 36 000 dospělých jedinců. Balkánská populace je na tom ale ještě o dost hůře. Její početnost se odhaduje na pouhých 60–80 párů. V roce 2016 byl zahájen mezinárodní repatriační projekt „Egyptian Vulture New LIFE“, jehož cílem je posílení hnízdní populace supa mrchožravého na Balkáně. Je do něj zapojena řada institucí. Nově se do něj mohla zapojit i Zoologická zahrada a botanický park Ostrava. Mladý sup ale krátce po převozu na místo vypuštění uhynul.

Podruhé zahnízdili supi v Ostravě v roce 2023. Začátkem března jsme nabídli ptákům materiál na stavbu a výstelku hnízda – větve, mech a krátce nastříhanou ovčí vlnu – a zavedli v okolí hnízdiště klidový režim. V následujícím období jsme však nepozorovali výraznou hnízdní aktivitu, proto jsme klidový režim ukončili. Samice překvapivě snesla vejce až v létě, 5. července první a 11. pak druhé. Inkubace snůšky probíhala přirozenou cestou, při níž se střídali oba rodiče. Dravci zasedají hned na první snesené vejce, takže mláďata se líhnou postupně i v několikadenních intervalech. Na hnízdě jsou pak mláďata různého stáří a velikosti (podobně hnízdí například i sovy).

Tentokrát ale hnízdění nebylo tak bezproblémové jako to první. Chovatelé museli částečně asistovat. Už v průběhu inkubace vajec jsme zaznamenali mezi partnery napětí a občasné neshody. První mládě se ale v pořádku vyklubalo 13. srpna. Rodiče je vzorně krmili a zahřívali. Jako potravu jsme jim podávali 2x denně především potkany, králíky, myši a morčata, podle preferencí rodičovského páru. V místnosti, kde supi hnízdili, jsme jen krátce poklidili, abychom prostor co nejdříve opustili. Vše jsme sledovali průzory, aby nebyli ptáci rušeni. Druhé mládě se začalo líhnout 22. srpna. Z naklubaného vejce chovatelé mláděti pomohli, dál pak nechali péči na rodičích. Při kontrole hnízda o dva dny později bylo mladší mládě na hnízdě stranou, mělo plné volátko, ale bylo studené. Proto jsme ho odebrali do inkubátoru, aby neprochladlo. Zůstalo v něm několik dní, aby zesílilo. Krmili jsme ho několikrát denně natrávenými myšími holátky a o několik dní později vrátili na hnízdo. Vypadalo to, že rodiče mladšího potomka přijali zpět a začali jej krmit. Další den bylo také nakrmené, ale na kraji hnízda a studené. Následoval opět přesun do inkubátoru. Starší mládě přitom prospívalo dobře a obešlo se bez asistence chovatelů.

Po týdnu začali chovatelé mladší mládě podkládat zpět na hnízdo. Ale jen přes den, na noc bylo v inkubátoru, aby na hnízdě nedošlo k jeho podchlazení. Od 16. září už zůstalo na hnízdě i přes noc. Chovatelé ale stále prováděli 2x denně kontrolu – mláďata vážili a mladší ráno i dokrmovali. Od 20. září probíhalo vážení jen ráno a krmení bylo předkládáno před mládě na hnízdo. Začátkem října byla provedena veterinární kontrola, mláďata dostala mikro-čip pro nezaměnitelnou identifikaci a byla jim odebrána krev za účelem rozpoznání pohlaví. Z analýzy DNA bylo zjištěno, že obě mláďata jsou samice.

Mravenčí práce chovatelů byla završena úspěchem – podařilo se odchovat obě mláďata, přestože se vylíhla s osmidenním odstupem. Výjimečný je i fakt, že mladší mládě bylo přijato rodiči a sourozencem zpět i po opakované několikadenní nepřítomnosti na hnízdě. Zatím není jisté, zda mladé samičky budou vypuštěny do přírody nebo zůstanou v chovatelské základně.

Na odchovu vzácného supa se podílela i chovatelka, která v Senegalu právě monitoruje antilopy Derbyho. Kromě vzácných kopytníků zde pozorovala i volně žijící supy mrchožravé.

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus percnopterus) je menší druh supa, který se vyskytuje v severní a východní Africe kolem rovníku (izolovaná populace i v jižní Africe), dále v jižní Evropě, Malé a Přední Asii, na sever až po Kavkaz. Upřednostňuje hlavně suché otevřené nížiny, zdržuje se i v blízkosti lidských sídel. Mezi supy má vcelku pestrý jídelníček – živí se mršinami, vejci, sbírá i drobné živočichy (ryby, plazy, hmyz). Jako jeden z mála živočichů umí používat nástroj - kámen, kterým rozbíjí velká vejce ptáků hnízdících na zemi, např. pštrosů. Hnízdo umístěné většinou na skalách je vzhledem k velikosti supa poměrně velké a působí neuspořádaně. Samice klade 1–2 vejce, inkubace trvá asi 42 dní. Mladí ptáci se od dospělých liší hnědým opeřením.