Tak skrytě žijícího tvora, jakým je náš největší zástupce čeledi hrabošovití (vyjma nepůvodní ondatry) se podaří pozorovat jen málokdy.  A jen velmi zřídka se podaří tohoto hlodavce natočit na video. Hryzci sice nejsou v naší přírodě vzácní, ale většinou můžeme pozorovat pouze výsledky jeho „práce“. Ve vodních biotopech, jako například v naší zoo, jsou to okousané zelené části rostlin. Část populace hryzců však může natrvalo obsadit zahrady a sady, kde z nich pak sadaři nemají radost. K jejich potravě zde patří mimo jiné i kořeny mladých jabloní a dalších ovocných stromů, které pak nemají šanci přežít. Jedná se však spíše o výjimečné situace. Vodní populace jsou prakticky neškodné. V mnoha částech Evropy jsou hryzci naopak vysoce ohroženým druhem z důvodu predace nepůvodním norkem americkým, v evropské přírodě velmi nežádoucím druhem. Hryzci se rozmnožují 2–3x do roka a ve vrhu bývá většinou 4–6 mláďat. Zatímco hraboši polní dosahují váhy maximálně 40 gramů, hryzci vodní váží až 180 gramů.

Video zachycuje hryzce vodního v jedné z tůní v Zoo Ostrava. Na záběrech je vidět i užovka obojková, která se v zoo také přirozeně vyskytuje. Hryzce však neloví. Jeho přirozenými predátory jsou hlavně sovy a draví ptáci, například poštolky. Z pozemních šelem pak lasice hranostaj, kuna či liška.