„Na základě čeho se připojuje Česká republika?“ Zeptal se na sociální síti X diplomat a bývalý velvyslanec v Polsku a Německu Jan Sechter a přiložil i patřičný zákon. Nikdo se tím nezabýval, přestože jde o zcela klíčovou záležitost. Ta dokládá, že vládní odbor strategické komunikace pod právníkem Otakarem Foltýnem neplave jen v komunikaci s lidmi, ale i ve znalosti české legislativy. Pojďme se podívat, proč?
Co na to Benešovy dekrety?
Litevské ministerstvo zahraničí spustilo kampaň, ke které se připojily Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Německo a Česká republika. Český klip Okupace není osvobození obsahuje věty jako: „Po druhé světové válce okupovalo sovětské Rusko polovinu Evropy. Sovětská propaganda tvrdila, že ‚osvobozuje‘ dříve nezávislé státy.“ Stojí za tím právník a důstojník Otakar Foltýn, který je dnes koordinátorem strategické komunikace státu na Úřadu vlády a stejnojmenný odbor (stratkom) pod ním oslavil rok existence. Klip se na sociálních stránkách stratkomu objevil pátého května. Foltýn po velkém pozdvižení zařadil zpátečku a pro Echo24 dodal: „Z českého pohledu sovětská okupace platí až od roku 1968." Nicméně na takovéto chování existuje jedna pěkná říkanka: „První slovo platí, druhé leze z gatí.“
Bude-li vládu sestavovat hnutí ANO, kterého partnera v ní chcete vidět nejvíce?Anketa
Svědectví ústavního právníka
Přestože jsou pro některé takzvané Benešovy dekrety, z nichž jsme určité výše popsali, dnes již z hlediska účinnosti právně vyhaslé, šlo o soubor téměř 143 vydaných zákonů, na nichž bylo po roce 1945 postaveno obnovování československé státnosti a v historickém smyslu stále platí. Vedoucí Katedry právních dějin na Právnické fakultě Univerzity Karlovy profesor Jan Kuklík, jenž napsal například knihu Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů: Dekrety prezidenta republiky 1940 – 1945, na naše otázky ohledně dekretů, osvobození či okupace nereagoval.
Zato na dotazy ParlamentníchListů.cz odpověděl profesor Václav Pavlíček, znalec ústavního práva a právní kontinuity československé státnosti. „Řeči o okupaci Sověty po roce 1945 jsou skandální, ale slouží tomu dobře i někteří ideologicky zaměření historici. Je to v rozporu se všemi bezprostředně poválečnými akty včetně toho, jak bylo poděkováno všem armádám prezidentem Benešem za osvobození. Ostatně řada sovětských i amerických představitelů byla vyznamenána,“ sdělil Pavlíček, do jehož seminářů chodil třeba bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, a doplnil: „S vědomím, že neznám litevskou iniciativu, mohu říct, že je známo, že sovětská vojska po osvobození Československa již koncem roku 1945 odešla z našeho území. A podle jejich definice by pak všechny československé státní instituce pracovaly pro okupační režim. Ta dnešní propaganda vůbec nechápe historické souvislosti. Ostatně, ať si propagandisté přečtou knihu Pavla Tigrida Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu.“
Havel, Dubček, Čalfa...
Po porážce nacismu a osvobození Československa nebyl v naší zemi hned nastolen zločinný režim. Dobu nesvobody stanovilo po hodně dlouhé celospolečenské a parlamentní diskusi trvající od listopadu 1989 Federální shromáždění zákonem. Stanovilo ji v rozmezí let 1948 až 1989. Otevřela se tím cesta k přijetí dalších zákonů ke zmírnění křivd, například o mimosoudních rehabilitacích obětí komunismu, restitucích majetku nebo lustračního zákonu. V zákoně, o němž je právě řeč, (č.480/1991 Sb.) z 13. listopadu 1991 a dodnes platném, který Sechter vystavil na síti X, se mimo jiné praví: „V letech 1948 až 1989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony.“ Následuje paragraf, kde se píše, že právní akty přijaté v době uvedené v předchozí větě se ruší jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákony. A nakonec se píše, že tento právní akt nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jsou pod ním podepsáni Havel, Dubček, Čalfa.
O letech 1945 až 1948 tam není ani zmínka, takže „stratkom“ vlastně ignoroval i zákonnou normu vzniklou celospolečenskou diskusí ve svobodném Československu stvrzenou třemi výše jmenovanými. Václav Havel byl prvním polistopadovým prezidentem a pak po rozdělení i českým. Říkalo se mu sametový prezident. Hlásal, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Alexander Dubček byl prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa a hlavní osobností jara 1968, kdy se v zemi uvažovalo o „socialismu s lidskou tváří“ než ho opravdu přejely tanky kromě SSSR i několika dalších zemí Varšavské smlouvy. Účast na okupaci dvou historických předchůdců zemí připojených dnes pod litevskou kampaň, tedy Polské lidové republiky a Německé demokratické republiky, byla slabá, až nepatrná. Marián Čalfa byl po sametu premiérem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Popřeli Foltýn se „stratkomem" zákony vztahující se k československé státnosti?
autor: Jan Rychetský
ObčanFranta
