Poslanecká sněmovna v týdnu jednala a posléze i hlasovala o tom, co je pro Českou republiku bezpečnostní hrozba. Jaký smysl z hlediska mezinárodních vztahů má takové deklaratorní usnesení?
Podle mne žádný, jen je to další důkaz toho, že naše vláda neřeší potřebné věci vlastního státu, ale zabývá se aktivistickými prohlášeními. Otázkou bezpečnostních hrozeb se mají zabývat tajné služby, vnitro a armáda.
Zásadní bezpečnostní hrozby se nedefinují během jedné mimořádné schůze PS, mají být výslednicí dlouhodobého expertního zkoumání a široké debaty a mají být součástí dlouhodobé a široce akceptované zahraničněpolitické, obranné a bezpečnostní doktríny českého státu a jejich základních dokumentů, které sahají za horizont funkčního období jedné vlády. Nic takového u nás není a pětikoalice o tom ani vážně neuvažuje.
SPD usilovalo o alternativní verzi usnesení. Co jste považovali za nejpodstatnější bezpečnostní riziko vy?
My považujeme za bezprostřední riziko tzv. migrační pakt EU, který chce vzít ČR možnost řešit zásadní otázku, kdo smí v ČR žít a pracovat, a Green Deal, který ničí naši energetiku, průmysl a dopravu systémem emisních povolenek.
V souvislosti s novým migračním a azylovým paktem EU jde samozřejmě o fatální hrozby související s masovou muslimskou imigrací do Evropy, s expandující přítomností radikálního islámu v Evropě a s jeho násilnými projevy až terorismu včetně projevů antisemitismu a nacismu evropské provenience, což denně vidíme v ulicích západoevropských měst.
Já toto v ČR nechci!
Dalším rizikem je bezvýhradná podpora ukrajinské vlády a současného ukrajinského režimu v jejím boji proti separatistům na východě a ruské armádě. Obávám se, že to dělá z naší země legitimní cíl.
Prezidenty Macronem a Pavlem zmiňované přímé nasazení vojáků NATO včetně českých vojáků by riziko eskalace této války ještě abnormálně zesílilo.
Z vlády čím dál častěji slyšíme, zejména směrem k SPD, že ona sama je bezpečnostním rizikem. Nestal se z tohoto termínu, který snad původně měl nějaký věcný význam, jen politický klacek na opozici?
Škodí Andrej Babiš České republice?Anketa
Současně je ze strany vládních politiků konstatováno, a objevuje se to i v usneseních, že jedinou cestou k zajištění bezpečnosti je podpora Ukrajiny. Máte pocit, že tato vláda má nějakou strategii pro případ, že Ukrajina prohraje?
Tato vláda nemá strategii v ničem, jde o loutky cizích zájmů v rámci konglomerátu NATO + EU. Dost pochybuji o jakýchkoli jejich dlouhodobých představách o vývoji na Ukrajině, zejména pokud vývoj bude pro Ukrajinu negativní, alespoň dosud žádnou takovou myšlenku nepřipouští.
To je podle mne tragické, protože zrovna tak neřeší, co by bylo s Ruskem a jeho spojenci, kdyby Ukrajina vyhrála.
Mezi novináři sympatizujícími s vládou se šíří výklad, že díky ní máme nevídané úspěchy v zahraniční politice. Dá se to, co Fialův kabinet a prezident Pavel dělá, podle vás z nějakého úhlu pohledu označit jako „úspěch“?
Myslím, že zahraniční politika Fialovy vlády vstoupí do dějin, do kapitoly: Jak se to nemá dělat! Její výsledky jsou tragické a „uklidit“ zahraniční vztahy po jejím devastujícím působení bude běh na dlouhou trať, nicméně jsem optimista, že návrat pragmatismu a rozumu do naší zahraniční politiky bude v zahraničí uvítán. Občasné podrbání za uchem od představitelů Bidenovy administrativy nebo nějakého unijního eurokomisaře úspěchem současné české zahraniční politiky rozhodně není, je to spíš ponižující. Realitou je naopak podíl vlády ČR na rozbití středoevropské spolupráce vinou Fialovy vlády, vztahy s bratrským Slovenskem na bodu mrazu a totální úpadek ekonomické diplomacie a zahraničního obchodu včetně vyklizení perspektivních východních trhů.
Prezident Pavel se postavil do čela mezinárodní iniciativy, která pro Ukrajinu shání munici. Je podle vás právě toto role, kterou by v rámci pravomoci zastupování republiky navenek měl vykonávat prezident?
Prezident v roli nákupčího pro cizí zemi je podle mne hodně za hranou. Třeba je to ale role, na kterou podle svého uvážení stačí. Pokud zrovna nepomáhá Lichtenštejnům získat majetek našeho státu, jehož je shodou tragických okolností prezidentem, nebo nejezdí na motorce na setkání se sudetskými Němci. Vrcholem jeho aktivit bylo, že dne 15. března, což je tragické výročí začátku genocidní německé okupace českých zemí, byl opět na návštěvě Německa, což je diplomatický lapsus.
Vy sám jste nedávno ve svém prohlášení připomněl pacifistickou píseň z osmdesátých let „Své syny nedám“. Přitom jste varoval, že už začíná jít o naše spoluobčany, naše děti. Vážně si myslíte, že je to aktuální? Vždyť premiér Fiala ujišťuje, že naši vojáci na Ukrajinu bojovat nepůjdou...
Je to právě premiér, který spolu s ministryní války již dva roky říká, že jsme ve válce. Lékaři trénují na odvody, mluví se o jakési „administrativní“ mobilizaci, ministryně i NGŠ Řepka opakovaně říkají, že se máme připravovat na válku se silným protivníkem a možné použití zbraní hromadného ničení včetně jaderných zbraní, tak jak jinak to máme chápat? Při praktické neexistenci systému civilní ochrany tato prohlášení beru velmi vážně.
Připomněl jste vlastní válečnou zkušenost jako civilista při válce Iráku s Íránem. Myslíte, že kdyby Petr Fiala, Jan Lipavský, Jana Černochová nebo kdokoliv jiný měl tuto zkušenost, že by uvažovali jinak?
Bezpochyby. Moje označení celé této válkychtivé skupiny jako obchodníky s cizí krví je podle mne přesné. Hnát cizí lidi do války z bezpečí mámina gauče od válečných PC her je něco jiného než sám sedět potmě v zimě ve sklepě, čekat, až venku ustanou exploze, a pak si jít stoupnout do dlouhé fronty pro příděl potravin. Co by asi cítili při poplachu, kdy ví, že má pár vteřin, či v lepším případě minut na to, aby si našel kryt, než ta raketa přiletí? Cizí krev, smrt či zmrzačení totiž nebolí. Jak by jim asi bylo při vědomí, že když padnou, bude se jejich vdova muset prodávat, aby uživila děti? V Íránu jsem strávil šest měsíců do konce války a další čtyři roky, kdy se země pomalu vzpamatovávala z následků. Jako šéf geologické firmy jsem hodně cestoval a viděl jsem následky bojů na zemi i na lidech. To se nedá zapomenout a rozhodně nepřeji žádné zemi, aby to musela zažít.
Nemáte jako pamětník osmdesátých let, nejen v arabském konfliktu, ale i při „hvězdných válkách“ mezi velmocemi, pocit, že ta válkychtivost a ochota pro „správnou věc“ je dnes na ještě vyšší úrovni, než byla tehdy?
To rozhodně mám. Tehdy totiž míra zadlužení USA nebyla tak vysoká, a tudíž ani potřeba války, která se odehrávala spíše na lince bank a zbrojařů. Dnes je všeobecně známo, že situace je jiná. Co znamená „správná věc“? Kolik mrtvých, kolik zničených zemí, rozbitých domovů, kolik mrzáků, sirotků, vdov je to „správné množství“? Kolik nenávisti je nutné zasít do společnosti, aby akceptovala válku?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
pedros491
