Někdejší disident Jiří Wolf se stal postupem času jedním z největších kritiků bývalého prezidenta Václava Havla. Jeho počínání před i po 17. listopadu stavěl ve svých článcích líčením různých eskapád i toho, jak se nakládalo s penězi pro chartisty, do jiného světla, než bylo to oficiální. Měsíc od Havlovy smrti začal na internetu kolovat další Wolfův komentář, v němž píše nejen o přetvářce v souvislosti s pohřbem, ale i ve vztahu Havla a dalajlámy.

"Ten hajzl to dostal a přitom jsem tu cenu za mír měl dostat já!" Řekl jsem Havlovi, že se neměl nechat propustit z vězení na podmínku, že by možná tu Nobelovku dostal on, a že nám, politickým vězňům, udělal obrovskou ostudu. Vysvětloval jsem mu, že Nelson Mandela z Jihoafrické republiky se nenechal propustit na podmínku a ten, kdo se nechá propustit, ten přiznává slabost a svou vinu," cituje Wolf údajná Havlova slova z roku 1989 a pokračuje.

"Později, aby se co nejvíce zviditelnit, pozval za státní peníze do Prahy nového nositele Nobelovy ceny, o kterém prohlásil, že je to hajzl! Pak se tady s Dalajlámou málem pusinkoval. Přetvářka, tak v té byl Vašek vynikající mistr! Všechno v jeho životě byla jen hra, podvody, on byl plný nenávisti, závisti a mstil se, kde mohl. Za to, že jsem mu do očí říkal pravdu, jsem již nesměl nikdy do jeho blízkosti. Na setkání signatářů Charty 77 mne Olga záměrně nedala na seznam hostů. Na setkání statečných mne vzal až Jiří Gruntorád. Když mne tam spatřil prezident V. Havel, tak ten rasista prohlásil. "Co ten cikán tady chce?! Kdo ho sem pustil?" Přitom na setkání signatářů Charty 77, jsem měl snad největší nárok tam být, protože jsem právě za boj za lidská práva odseděl po kriminálech nejvíce ze všech disidentů. Václav Havel však prohlásil, a tak už zůstalo, že nejvíce a nejdéle si po kriminálech vytrpěl Petr Uhl, ale ten seděl o rok méně než já," pokračuje Wolf, který ještě za Havlova života sepsal hojně šířený text "Opilec Václav Havel".

„Jirka Wolf prošel peklem v minkovické věznici, kde byly hrozné poměry, to byla snad jedna z nejstrašnějších bolševických věznic. Poznal jsem ho krátce před převratem, když ho pustili, v té době neměl žádné výhrady. Jeho zklamalo polistopadové dění, myslel, že bude víc zviditelněno nebo zhodnoceno to jeho lidské utrpení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz signatář Charty 77 John Bok, nyní předseda Spolku Šalamoun.

Postupem času se stával čím dál militantnější

Právě útrapy, které Wolf zažil v Minkovicích na izolaci a ve zvláštním oddělení, kdy zhubl o dvacet kilogramů, v konfrontaci s tím, že „vůdce“ disentu Václav Havel seděl v Plzni na Borech v první, a tedy nejlehčí nápravně výchovné skupině, mohly být spouštěcím mechanismem pro články, které Wolf o Havlovi později psal. Navíc když na něj se všichni po 17. listopadu vykašlali, zatímco Havel se stal prezidentem.

„Jirka Wolf byl na tom zdravotně hodně špatně. Nakonec se o něj postarali nějací lidé z USA, kam byl pozván a tam se mu to zdraví zlepšilo. Ale postupem času se stával čím dál militantnější. Mluvil jsem o něm i s Danou Němcovou a ani ona ty jeho invektivy, místy nepravdy, nechápe. Protože on najednou dělá, jako by byl s Vaškem Havlem v nějakém kontaktu, ale to tak zcela pravda není,“ podotýká John Bok k Wolfovým článkům.