Na konferenci spolku Svatopluk, která se zabývala změnou režimu směrem k větší demokracii a stabilitě systému vládnutí, padl též návrh na vypuštění práva na azyl pro cizince z Listiny základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku. Podnět na konferenci přednesl ústavní právník Zdeněk Koudelka, který nyní pro ParlamentníListy.cz podrobněji vysvětluje, proč je změna potřebná a jak ji provést.
Je dobře, že máme přímou volbu prezidenta?Anketa
„Navrhujeme vypustit právo na azyl z Listiny základních práv a svobod a nechat jej jen na úrovni obyčejného zákona jako možnost vlády azyl udělit. Ne jako nárok cizince vůči našemu státu,“ padlo na akci s názvem „Změna režimu“, za jejíž organizací stál spolek Svatopluk vedený bývalým elitním diplomatem a expertem na mezinárodní vztahy Petrem Drulákem.
Podle docenta Koudelky je třeba zajistit, aby se český stát staral primárně o práva vlastních občanů s tím, že není důvod, proč by český ústavní systém měl práva garantovat cizincům.
„Listina základních práv a svobod obsahuje práva, která jsou ústavně garantována každému. Právo na azyl je jediné právo v Listině, které se týká jen cizinců. Stát má prvotní povinnost starat se o své občany. Není důvod, aby v Listině zůstalo toto právo pro cizince garantováno na ústavní úrovni,“ je přesvědčen ústavní právník.
Zdeněk Koudelka podtrhuje, že vypuštěním práva na azyl z Listiny se nic samo o sobě nezmění, protože nadále zůstane platná současná úprava na zákonné úrovni a námi přijaté mezinárodní závazky, které upravují právo na azyl jako nárok cizince vůči našemu státu. „Ovšem již samotný fakt vypuštění tohoto práva na azyl z ústavního pořádku dává možnost tuto oblast nově upravit na zákonné úrovni vzhledem k aktuálnímu vývoji,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
„Azyl byl dříve udělován jako projev realizace zahraniční politiky, když vláda chtěla podpořit opozici v jiném státě. Ve středověku mocenské soupeření papeže a císaře vedlo k tomu, že papež podporoval a na svém dvoře živil odpůrce císaře. Císař to samé dělal vůči odpůrcům papeže. Teprve v druhé polovině 20. století se kodifikovalo právo na azyl v Evropě jako nárok vůči státu. USA na to nepřistoupily. Ovšem to bylo v dobách, kdy se azyl týkal především jednotlivců z politických důvodů. Dnes je situace jiná, neboť migrace má masový charakter a motiv není politický (ten je zástěrkou), ale ekonomický – chudý Jih jde za bohatstvím Severu. Je tedy legitimní úvaha, zda azylové zákonodárství nově nepředefinovat a nevrátit se k azylu jako možností vlády jej udělit, a ne jako automatickému nároku pro cizince. Ústavní změna je k tomu nutným předpokladem. Je však na úvaze parlamentu, zda i po ústavní změně takovou revizi azylového práva provede,“ podotýká docent Zdeněk Koudelka.
Evropské právo podle něho neurčuje, co mají členské státy upravit na úrovni obyčejného zákona a co na úrovni ústavní. „Tedy novela našeho ústavního pořádku je plně v rámci naší působnosti. Pokud by se přistoupilo k rozsáhlejší revizi azylového zákonodárství, tam by již bylo nutné řešit i naše závazky mezinárodní a evropské. Na Parlamentu by bylo, které závazky chce nadále respektovat a u kterých započít systém jejich změny. Například v oblasti volného pohybu osob v rámci EU je otázkou, zda volný pohyb má být uplatňován jen vůči občanům Evropské unie nebo vůči všem. Občanství má svoji hodnotu a je logické, že s občanstvím se pojí práva, která nemají cizinci. Pokud si v Německu rozhodnou, že udělí azyl všem občanům afrických států, je to věc Němců, že si takovou vládu zvolili, ale ať pak mají právo na pohyb jen v rámci Německa, ne v rámci jiných států Evropské unie. Právo na azyl je měnitelné a současný lid, který je zdrojem moci ve státě, nemusí mít na azyl stejný pohled, jako měli lidé před 80 či více lety,“ sděluje.
„V demokracii jsou různé názory normální a ideový souboj mezi nimi se rozhoduje ve volbách. Určitá míra sobectví je součástí péče o druhé. Je přirozené, že rodič se postará prvotně o své dítě a zbude-li mu čas, prostředky a chuť, může pomoci jiným. Rodič, který by se staral o děti v Africe, ale kašlal na vlastní děti, které by zemřeli hladem u něj doma, je špatný rodič a byl by i trestněprávně potrestán. Obdobně se má stát, tedy především vláda, starat o své občany i za cenu, že dá jejich zájmům přednost před zájmy cizinců. Nebude-li hájit zájmy našich občanů náš stát, nebude je hájit nikdo,“ dodal docent Koudelka.
Psali jsme:
Právník Robert Kotzian, který se specializuje na oblast migračního paktu EU a povinnosti, které z něho pro Česko vyplývají, vnímá zrušení ústavního práva na azyl jako nutnou podmínku k řešení hrozby nelegální migrace.
„Byla by to podmínka nutná, ale zdaleka by to nestačilo. Listina základních práv a svobod je český právní předpis ústavní síly. Nicméně právo na azyl je zakotveno také v mezinárodních smlouvách, v judikatuře mezinárodních soudů a v legislativě EU. Skutečným řešením by byla zásadní reforma celého lidskoprávního systému,“ popisuje Kotzian pro ParlamentníListy.cz.
Podle jeho slov jsou však nutné i další kroky a změny, hlavně směrem k pravidlům a legislativě EU. „Listina základních práv EU je jedním z pramenů mezinárodního práva, ze kterých by bylo nutné se vyvázat. Bylo by rovněž nezbytné odstoupit od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a další kroky. Cílem nemá být zrušení lidskoprávní úpravy bez náhrady, ale její zásadní reforma, která ukončí politiku otevřených hranic,“ říká právník.
„Ústavní pořádek ČR by měl být jednoznačně a výslovně nadřazen právu EU. Maďarský případ ukazuje, že v některých otázkách národního zájmu je racionální právo EU ignorovat. Maďaři sice musí podle rozsudku Soudního dvora EU platit vysoké pokuty, ale jako protihodnotu mají zemi nezamořenou nelegální migrací. Myslím, že to za to stojí,“ konstatoval Robert Kotzian pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Mělo by se právo na azyl vypustit z Listiny základních práv a svobod?
autor: Radim Panenka
anaboca
