Je to už nějaký čas, kdy čeští zákonodárci stanovili, že k vymožení soudního rozhodnutí v případě exekuce lze sjednat i soukromou firmu. Dluhy se platit musí. Jenomže, jak dokazují různá svědectví, úmysl se dost morbidně zvrhl. A tak se píší petice, blogy, stížnosti. Zatím však zdá se, bez výsledku.
Česká praxe v exekucích se vydala odlišným směrem, než většina zemí ve světě.
Čtěte také:
„Pokud je dotčená osoba, na kterou byla samosoudcem stanovená exekuce, vůbec nějak vyrozuměna, pak jen tak, že je povinna zaplatit. Je zajímavé, že výnos o povinnosti zaplatit se vždy podaří doručit, zatímco právo hájit se se jaksi doručit nepovede. Pokud vyrozuměna není, nějak se to nezdařilo, nebo nebyl dostatečný motiv to udělat - a co si budeme nalhávat, obálky s různobarevnými proužky spoléhají jen na stejný mechanismus, jaký užívala středověká vrchnost vůči poddanému - zakrátko dostane zakázku exekutor. Soudní stolice ze sebe defekovala právo, tak jej vykonejte. A náhle se nám situace začíná měnit: dluh už není nějakých 230 korun faktického dluhu, ale narostl o soudní poplatek, řádově 2-5 tisíc a o 5-15 tisíc zisku exekutora. Takže dlužník, aniž to mohl nějak závažněji ovlivnit, najednou dluží místo blbých dvou stovek něco kolem 17 tisíc," potvrzuje běžné případy zkušeností lidí s exekutory Petr Závladský - další z otevřených kritiků systému exekucí v Česku.
SLEDUJEME téma exekuce

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová