Vážená paní předsedkyně, pane premiére, dámy a pánové, myslím si, že jedna věc z té dnešní debaty je zřejmě to, rozhodně zřejmě ministra Kalouska k rezignaci nedonutí vaše projevy. Nezpochybňuji hlubokomyslné úvahy, nicméně jste asi sami v přímém přenosu viděli, že nejúčinnější na ně je projev pana Novotného staršího.

Chci zde zareagovat na několik věcí. Když se podíváte dnes na internet, tak jste viděli, že teroristé odpálili v Bulharsku autobus. Já se trochu bojím, a poprosil bych prostřednictvím paní předsedající pana Sobotku, aby nezašli tak daleko, aby podpálili českou demokracii. Samozřejmě se všemi nedostatky, vadami i průšvihy, které má.

Pan předseda tady nebyl v době, kdy tady zazněly věty, za které by se možná nemusel stydět někdo v 50. letech. Pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající, vaši lidé, kteří tady v té chvíli byli, tleskali. Myslím, že byste měli vědět, kde je ta čára, přes kterou to nejde. I když mám velké pochybnosti po tom, co jste tady předváděli kolem církevních restitucí, jak skutečně máte hluboce zakořeněnou v sobě vnitřně úctu k majetku, úctu k právu a tyto záležitosti, a nebo jestli to jenom hrajete.

Vyjádřil bych se zde jenom ve zkratce, vzhledem k času, k některých věcem.

Pan předseda Sobotka začal tím, že TOP 09 a ODS tleskala, když propukla kauza Rath. Upozorňuji vás, že jsem byl jedním z prvních lidí, kdo v té chvíli byl přítomen prvnímu názoru pana předsedy Schwarzenberga. Jeho první reakce byla: To je další průšvih, to zas bude ostuda, to se bude špatně vysvětlovat, to se nám kazí pověst v zahraničí, nemám z toho radost. Myslím si, že už bychom konečně měli kopat za tuto zemi, ale ne tak, jako jste to udělali vy ve třetím roce minulého období, když jste kvůli vlastním zájmům a neuvěřitelnému egu shodili vládu za předsednictví, čímž jste naši republiku zřejmě poškodili nejvíc od roku 1989 v zahraničí.

Kalouskova složenka, to tady zaznělo dále v projevu pana předsedy Sobotky. Zvyšuje se a nikdo z toho asi nemá radost. Je to problém jako válka v Afghánistánu, asi to nikdo nevítá, ale nemáme zpětnou vazbu, co by se dělo, kdyby nebyla válka v Afghánistánu a mohli si tam dál cvičit teroristé. Tady pokládám otázku, co by se asi dělo, pokud byste vládli vy a splnili všechny sliby, které slibujete na všechny strany, že byste rozdávali další a další peníze. Ptám se, z čeho?

Strašení Řeckem, to je jedna z mála věcí, s kterou se možná straší nebo varuje, zdvihá se prst ve volební kampani. Já jsem s ním nestrašil, ale to není jenom o Řecku, padla zde už i Itálie a Španělsko. Ono je na místě ten prst zvedat a říkat lidem, když půjdeme touto cestou, tak skončíme tak a tak, protože ony ty modely se budou kopírovat. Přece je na místě říkat pozor na to. A nebo chcete, aby jako ve Španělsku bylo 58 % mladých lidí po školách na ulici bez práce? V Itálii 36 %, v Řecku je to také asi 40 nebo přes 50 %. Myslím, že máme ukazovat, kam některé modely a přístupy, které tady dlouhá léta propagujete, kam vedou, jaké jsou to konce.

Pan Jeroným Tejc tady mluvil o ratingových agenturách. Sice s nimi můžete pohrdat, ale realita je taková, že o ratingu naší republiky přece nebudete rozhodovat vy, když si vás lidi zvolí. Má to naprosto jasné důsledky - agentury vám uberou hodnocení, na veřejném bankovním trhu budete solit, jenom tímto rozhodnutím, jenom tímto krokem, peníze navíc. Může si Evropská unie založit svoji agenturu a bude vykládat, že ty země mají jiný rating, ale ono po čase se to srovná, ale bude se to do té pravdy rovnat o hodně dramatičtěji, než když se ta pravda rovná průběžně každý den.

Penzijní reforma - já už jsem tady několikrát mluvil o tom, že je nutná, že je nutný pilíř. Jde o to, aby nejen ty peníze, které do těch penzijních fondů půjdou, v těch dlouhých časových horizontech, byly investovány v naší republice, ale abychom tady vytvořili takové podmínky, aby další peníze, možná penzistů ze západní Evropy, ze spojených států se ocitly tady. Vy co tady vykřikujete, děláte, vykřikujete o zdanění transakcí nekonečných zisků, jenom způsobíte to, že se nejen nepřijdou cizí peníze, ale odejdou i ty peníze naše. A to bude pro tuto zemi průšvih. Konec mého liberalismu.

Západní Evropa, tak jak v současné době napadá a ukazuje na ty problémy a tam ukazuje, ona má proti nám jednu nevýhodu, že ona nezažila socialismus, zažila fašismus, s tím se umí naprosto jejich společnost srovnat. Ale nejsem si tak jistý, že se srovná s těmi lákadly kolektivního rozhodování a toho, co se tady odehrávalo před rokem 1989 nejenom u nás, ale na obrovském území.

Když tady mluvil Jiří Paroubek o Německu a zářný příklad, tak já bych byl rád, abych se někdy v politice ať už jako přímý aktér anebo spoluaktér anebo už jenom diváka, obojí mě bude těšit, dočkal toho, až se dvě velké strany v téhle zemi dohodnou a například to, co udělali v Německu pod vedením Schrödera udělají reformu pracovního práva tak, aby se rozvolnily vztahy a skutečně to umožnilo nastartovat inovativní ekonomiku, pracovní trh tak, aby byl flexibilní a právě mohl vyhovovat této ekonomice. To, co vy tady hlásáte celou dobu, tak je přesný opak.

Pan Opálka tady zmínil nějaké příklady ze světa a příklady odborářů, kdyby se naplnily jejich přednosti. Já jsem koukal, byla v televizi v jednu chvíli, nevím, jestli to bylo u Moravce nebo kde diskuse a na samém závěru pan Zapletal, předseda odborového svazu, tak předával Kalouskovi knížku. A jestli se nemýlím, z toho záblesku, tak říkal: Podívejte se, jak se ekonomika dělá jinde. Tak mu dával knížku, jestli se nemýlím podle obalu Start-Up Nation. Všem bych doporučoval, aby si tuhle knížku otevřeli. A pokud by odboráři řekli, že podle - a je to knížka o izraelské inovační ekonomice, o izraelském zázraku - pokud byste ji otevřeli, tak se tam dočtete, že je potřeba skutečně flexibilní pracovní trh a řada věcí, které kdyby se tady aplikovaly, tak to je skutečně jedna možná z mála šancí, jak se vydat na úplně jinou trajektorii naší ekonomiky.

Takže všem doporučuji a pokud čeští odboráři budou toto prosazovat, tak já budu první, kdo jim bude tleskat a klidně je budu v tom podporovat. Pokud skutečně půjdou podle těch idejí a receptů, které v té knize jsou.

Docela mně vadí a nevím, co to mělo znamenat, když pan Grebeníček tady řekl "formálně svobodné volby". Občané se nějak rozhodli. Vy máte povědomí o tom, že by byli nějak formální? Že ti lidé, kteří se nějak rozhodují, že je někdo tlačil do formalismu? Nějak se rozhodli a jestli někdo začne zpochybňovat tyto volby - já uznávám, že komunisté dostali tolik a tolik, sociální demokraté v posledních nejvíce. Nesložili, máme poměrný systém. Kdybychom byli v Kanadě, tak nejvyšší zmocněnkyně, guvernérka Kanady by zatrhla, aby tady nevládla vítězná strana. Žijeme v jiné kultuře, ostatně takovouhle jste si tady nastolili a byla nastolena po roce 1989. Tak ji, prosím, akceptujte anebo dejte takové návrhy, aby se šlo na nějaký jiný model, který ale samozřejmě bude demokratický.

Docela nevěřícně jsem poslouchal, když Jiří Dolejš tady povídal, co má obyčejný člověk z toho, že splácíme úroky. No, takže máme říci lidem, napůjčujte si a my pak v tom necháme ty banky rupnout. Skutečně každá seriózní země asi musí platit a já si nemyslím, že jsme takový světový gigant, abychom potom mohli rozhodovat o tom, jestli budeme někomu splácet nebo ne. A já nevím, jestli tohle vůbec ještě mám sílu nějak dále rozvádět.

Jak bych to zakončil? Myslím si, že nedůvěra vládě byl měl být závažný nikoliv inflační krok a vzhledem k tomu, že i vy jste věděli, že dneska hlasy nemáte, tak jenom se domnívám, že jste opět uškodili téhle zemi za peníze daňových poplatníků.

Děkuji vám za pozornost.