Vladyka (vlastním jménem: Matěj Pavlík) se narodil 26. května 1879 v Hrubé Vrbce na moravském Slovácku. Maturoval s vyznamenáním r. 1898 na kroměřížském gymnáziu a rovněž výtečně absolvoval r. 1902 bohosloveckou fakultu v Olomouci. Zájem o pravoslaví projevoval již od mládí (dobrovolně se učil staroslověnskému jazyku a dokonce se vypravil do Kyjeva).                    

Po ukončení vzdělání působil co by kooperátor a poté přijal místo duchovního správce v ústavu    pro choromyslné v Kroměříži. Za první světové války se rozešel s římsko-katolickou církví, která bez výhrad podporovala habsburskou monarchii a omlouvala nespravedlivý útok na slovanské Srbsko. Ještě před vyhlášením samostatnosti ČSR se přihlásil do Jednoty československého duchovenstva a Klubu reformních kněží. Při částečném vyzdravění z vážné oční nemoci vedl náboženské hnutí na Moravě a tam byl také zvolen zemským duchovním správcem s agendou biskupského administrátora pro obvod Moravy a Slezska za Československou církev. Její představitelé jednali o rukopoložení svého episkopátu se srbskou pravoslavnou církví a právě jedním z kandidátů byl on.

Proto 25. září 1921 přijel do Bělehradu, kde byl vysvěcen jako biskup a zvolil si jméno Gorazd (II.). Tímto svému národu naznačil, že je věrný cyrilo-metodějskému odkazu a chce dáti rodné zemi to, co před více než tisíci lety první Gorazd po svém vyhnání papeženci z vlasti přinesl do Srbska. Aby dostál tomuto svému poslání, musel se rozloučiti s činovníky církve československé, která se postupně odcizovala pravoslaví a orientovala se čím dál liberálněji k modernismu. Od roku 1924 do roku 1942 co by pravoslavný episkop český a moravsko-slezský (pod jurisdikcí srbského patriarchátu) započal v požehnaném díle.

Jeho pomocníky (záhodno je vzpomenouti na biskupa nišského Dositeje, který zakusil strasti mučedníka za ustašovské vrahovlády) byli všichni věřící a kněží. Tito zbudovali chrámy: chrám sv. Cyrila a Metoděje v Chudobíně, chrám sv. Prokopa ve Štěpánově, chrám sv. Václava v Brně, kapli Vzkříšení Páně v Krpech u Mladé Boleslavi, chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Litovle, kapli sv. Jiljí v Josefově u Jaroměře, chrám sv. Ludmily v Řimicích a chrám sv. Jáchyma a Anny v Opatově. Také opravili kathedrální chrám svatého Cyrila a Metoděje v Praze. Dále postavili chrám sv. Václava ve Střemeníčku u Bouzova, chrám sv. Gorazda (samosebou I.) v Olomouci a chrám sv. Václava a Ludmily v Třebíči. Takové odhodlání bylo utvrzováno příkladem obětavého archijereje. Z jeho podnětu se vydávaly liturgické příručky, učebnice a různé vzdělávací publikace. Sám sepsal hodně studií, článků a celou řadu knih (například: Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu anebo i četná právní pojednání). Nepobýval nikde trvale a jezdíval do církevních obcí, kde přednášel o pravoslaví a vyučoval zpěvu. Kvůli tomu sestavil Pravoslavný katechismus a Lidový sborník modliteb a zpěvů. Namáhavá, avšak plodná práce byla narušena německou okupací a násilně ukončena pohnutými událostmi kolem atentátu na Heydricha.

Václav Čikl (celým jménem: Alois Václav Čikl) se narodil 13. ledna 1900 ve Slavětíně na moravské Hané. Po vychození základní školy navštěvoval gymnázium v Litovli a studium ukončil maturitou v roce 1921. Dále podstoupil dvouletý theologický kurz, po kterém pracoval jako pomocný duchovní v Tovačově. Tu se seznámil se svojí budoucí manželkou. Od roku 1924 byl zaměstnán co by prozatímní správce v Olomouci, ale biskup Gorazd s ním počítal pro církevní obec v Přerově. Proto se 3. února 1925 oženil s Marií Klyšovou a již v březnu byl rukopoložen.