Lidi žijí v mylné iluzi, že žijeme v nějaké formě svobodného tržního hospodářství. Jak si to ale můžou myslet, když tak zásadní věc v ekonomice, jako je úroková míra, je řízena centrální plánovací institucí. Stejně jako v USA také i na Islandu vláda pokřivovala uvěrový trh záměrným dotováním hypotečních úvěrů. Naopak v Evropě je jednoznačným viníkem bankovní krize Evropská centrální banka. Vůbec neměla vzniknout. Od začátku plánování bylo zřejmé, že země s tak rozdílnou ekonomikou, jako mají země eurozóny, nemohou mít jednu společnou měnu. Příliš nízká úroková míra v eurozóně způsobila ve Španělsku obrovskou nemovitostní bublinu, která nyní splaskla. Domy se prodávají za polovinu ceny svých stavebních nákladů. Lidem, co si vzali hypotéku, se nevyplatí domy koupené před krizí splácet a bankám zůstávají v zástavě domy, o které se nikdo nestará, a které ani za nízké ceny nejsou prodejné.

Systém frakčního bankovnictví je velmi křehký a je založen na nezdravých základech

Na jak křehkých základech je založen dnešní systém částečných rezerv ukazuje pěkně bankovní panika ve Španělsku, kde lidé začali po řeckém vzoru masově vybírat peníze z bank. V praxi vychází najevo, že v systému frakčního bankovnictví banky drží pouze zlomek peněz, které si u nich lidé uloží. Zbytek půjčí někomu jinému. Typický subjekt, kterému banky půjčují je stát. Pokud sama banka potřebuje peníze, nejsnadněji je získá právě prodejem státních dluhopisů. Protože všechny banky prodávají státní dluhopisy, tak není nikdo, kdo by je kupoval. S jejich nákupem potom musí přispěchat zbytek Evropy. Jak ale víme, problém je tak velký, že Španělsko a stejně tak i Evropu již zachránit nemůže. Teď možná státy eurozóny s odřenýma ušima uvolní 100 mld. euro, ale na záchranu je potřeba 400 miliard.  I ostatní státy jako třeba Itálie si již půjčili víc, než mohou kdy splatit, a protože se půjčování zadluženým zemím stává stále více rizikové, úroky letí stále nahoru.

Bankovnictví je odvětví nejvíce zdevastované státními zásahy

Obecně to funguje tak, že čím jsou větší překážky pro podnikatele ke vstupu na nějaký trh, tím je tento trh zanedbanější. Ceny jsou vyšší, kvalita služeb je horší a celý trh je méně stabilní. Když si chcete v ČR založit banku, stát po Vás chce, abyste měli půl miliardy korun, a musíte splnit desítky dalších podmínek. Tolik peněz má volně k dispozici pouze pár lidí. Přitom naprogramovat systém elektronického bankovnictví dnes není žádný problém. Dnešním bankám by mohly začít skutečně konkurovat subjekty, které by držely stoprocentní rezervy a ne pouze povinné minimální dvouprocentní rezervy. To ale v takto drasticky celosvětově regulovaném odvětví není možné.