Ani po týdnu kdy byl odvolán ministr spravedlnosti JUDr.Jiří Pospíšil se mne nepřestávají lidé ptát na to, co říkám na odvolání tohoto ministra. Nejprve jsem se nechtěl odkazovat na vlastní trpké zkušenosti s JUDr.Jiřím Pospíšilem, ale po opětovném přečtení dopisu tohoto někdejšího ministra spravedlnosti ze dne 22.srpna 2007 Čj. 432/2007-OGI-SP/5 adresovaném mému právnímu zástupci JUDr. Stanislavovi Devátému jsem nakonec uznal, že bych k danému odvolání tohoto ministra spravedlnosti přece jen mlčet neměl.

V r. 2007 jsem byl zproštěn z veškerých sedmi (!) vykonstruovaných obvinění, na kteréých se iniciativně podílela vláda ČSSD za pomocí PČR (ÚOOZ), BIS. Prostě šlo o to, že za nezákonné a téměř roční vazební vyšetřování by v demokratickém státě mělo každému občanovi, který byl neoprávněně vazebně vyšetřován náležet příslušné odškodnění. V tomto směru se na tehdejšího ministra spravedlnosti obrátil můj právní zástupce JUDr. Stanislav Devátý, neboť odbor odškodňování se snažil veškeré mé nároky o odškodnění zámítnout i s tím, že vše je již promlčené a tak pod. Na tyto nehorázné reakce Ministerstva spravedlnosti ČR řízeného JUDr.Jiřím Pospíšilem reagoval stížností můj právní zástupce a to samotnému ministrovi spravedlnosti JUDr. Jiřímu Pospíšilovi, který na ni odpověděl, že stížnost JUDr. Stanislava Devátého není opodstatněná a že tedy nemám nárok na náhradu škody způsobenou rozhodnutím o vazbě ani na náhradu za právní zastoupení a ani za zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

Ve věci tedy bylo nutno podat žalobu na Ministerstvo spravedlnosti ČR a po letitých, několika soudních jednáních bylo soudem uznáno, že vazebním vyšetřováním mi byla způsobena škoda a že je nutno ji zaplatit. Tedy z této mé další zkušenosti, která byla podmíněna mým okamžitým propuštěním ze zaměstnání, rokem vazebního vyšetřování v tak zvané koluzní vazbě a léty soudních procesů, z nichž většina se konala za přísných bezpečnostních opatření s vyloučením veřejnosti, mne žádná lítost nad odvoláním ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila nedojímá a po jeho písemné reakci nad stížností, kterou mu zaslal můj právní zástupce, mne navíc napadá, jak je možné, že člověk tohoto typu mohl zastávat takovou dobu tak odpovědnou funkci. Naprosto chápu, že drtivá většina veřejnosti mé zkušenosti nemá a ani mít nemůže, ale já bohužel takové zkušenosti mám a nemohu proto reagovat jinak.

Tedy v době, kdy JUDr. Jiří Pospíšil jako ministr spravedlnosti měl z titulu své funkce zasáhnout proti zločinným praktikám státní zvůle nejen že tak neučinil, ale ještě k tomu strčil hlavu do písku a nekonal. Nemám nic proti jinak orientovaným lidem jako je JUDr.Jiří Pospíšil, ale jako bývalý zpravodajský důstojník BIS vím, jak lze za pomocí kompromitujících informací změnit rozhodnutí těch, kterých se kompromitující informace dotýká, a že bezpečnostní složka BIS, která se významně angažovala pro mé zatčení a uvěznění se v těchto kalných vodách dovede orientovat, je zřejmé. A já jsem přesvědčen, že ještě o tom uslyšíme.

V Přerově dne 1. července 2012 Vladimír Hučín