Podle ruské ambasády byl únik bývalého afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního z Afghánistánu vskutku výmluvný. Mluvčí ambasády Nikita Išenko to popsal slovy: „Kolaps režimu nejlépe vystihuje to, jak Ghaní utekl z Afghánistánu: Čtyři auta napěchovaná penězi, další část peněz se snažili nacpat do vrtulníku, ale nezbylo jim místo. A tak nějaké finance nechali ležet na asfaltu.“

Co je ovšem ironické, o pádu režimu v Kábulu psal samotný Ašraf Ghaní. Ovšem ne o tom svém. Toto téma zpracoval v článku amerických Los Angeles Times v polovině února 1989, kdy v USA vládl prezident George Bush starší, Afghánistán čerstvě opustila sovětská vojska a Československo stále ještě bylo zemí s vedoucí úlohou komunistické strany.

Už první věta Ašrafa Ghaního přetéká historickou ironií: „Sověti opustili Afghánistán, což znamená, že pád obleženého loutkového režimu v Kábulu je jen otázkou času.“ Dále řekl, že prezident Bush má unikátní příležitost „definovat pozitivní agendu pro budoucnost země“, ale zatím jen potvrdil, že USA budou dále podporovat afghánský odboj.

S tím Ghaní zřejmě nesouhlasil se slovy, že Afghánci potřebují víc konstruktivních řešení místo prostředků destrukce. „Bushova vláda by mohla trvat na tom, že Afgháncům bude dáno právo na sebeurčení, a mohla by převzít iniciativu tím, že by ekonomickou pomoc poskytla jen vládě takto vybrané,“ spekuloval Ghaní a dodal, že tím by mohla zmařit plány Pákistánu a Íránu na určování afghánské budoucnosti a „zažehnutí občanské války“.

I další věta je poněkud ironická: „Afghánci nemají žádnou chuť si nechat řídit politiku Spojenými státy. Spíše si přejí, aby Spojené státy přestaly spolupracovat s pákistánskými generály ve výběru politiků a v psaní scénáře pro budoucnost jejich země.“