Lipno nad Vltavou jsme navštívili už několikrát. Zatímco před časem jsme tady, v restauraci, která je označovaná za zážitkovou, objevili a posléze i ochutnali například květákový steak s „přílohou“ za 590 korun, tentokrát se na nás na stejném místě „usmívaly“ z jídelního lístku grilovaný celer, černý lanýž, topinambur, houby, červené víno. Cena? 560 korun. Zaujala nás například i „ryba dne“, pečená řepa, máslo, estragonová pěna, rybí garum, pohanka… cena 760 korun. Nechyběla ani jihočeská kulajda za 220 korun.
Na webových stránkách restaurace pak už je nyní i štědrovečerní menu servírované od 24. do 26. prosince. Pokud si dáte menu o třech chodech, bez vinného párování, vyjde vás na 1 390 korun. To o pěti chodech, bez vinného párování, pak na 1 990 korun. Nechybí ani silvestrovské menu. Šestichodové, bez vinného párování, stojí 2 990 korun. Můžete si ale také dát zvlášť například čerstvé ústřice, tři kusy za 490 korun.
Celer za víc než pět set? To si dám hned dvakrát...
Nakoukli jsme i do bistra, které je jen pár metrů od zmíněné restaurace. Nabízejí tady například „snídani formou bufetu“, který obsahuje studené i teplé nápoje a sladké i slané jídlo, zeleninu, ovoce… Cena celkem je 450 korun. Na jídelním lístku pak byla v denní nabídce a specialitách například grilovaná klobása s bramborovou kaší a nakládanými cibulkami za 245 korun. Nechyběly švestkové knedlíky, domácí lipánek, ořechové crumble. Cena 285 korun.
Zajímalo nás, co na ceny v některých místních restauracích říkají turisté.
„Grilovaný celer za více než pět set? Tak to si dám hned dvakrát,“ zažertoval muž, kterého jsme potkali na procházce s přítelkyní. Pak se ale zamyslel. „Proboha, kolik dnes vlastně stojí celer v obchodě?“
Ženu zaujaly i námi zmíněné švestkové knedlíky. „Ty dělávala babička těsně předtím, než jí měl přijít důchod. A také nám na ně dávala domácí lipánek,“ zavzpomínala s tím, že to by babička na tyto knedlíky asi koukala.
Zašli jsme se podívat také do restaurace kousek dál od lipenské nádrže. Tam nám ceny přišly o trochu „lidovější“. V restauraci u sjezdovky nabízeli v denní nabídce například hovězí na slanině s houskovým knedlíkem za 245 korun. V rámci specialit to pak byl třeba telecí řízek s bramborových salátem za 365 korun.
Restaurace plná rakouských hostů. Proč Češi nebojují o větší peníze za práci?
Zajeli jsme se podívat také do nedalekého Vyššího Brodu, městečka, kde láká turisty například místní klášter, ve kterém si v určitou roční dobu mohou prohlédnout například i unikátní Závišův kříž.
I v tomto městečku, zhruba deset kilometrů od Lipna nad Vltavou, nás zajímaly ceny jídla, a tak jsme zašli do restaurace kousek od kláštera. Všimli jsme si, že na přilehlém parkovišti stojí převážně auta s rakouskou poznávací značkou. Uvnitř jsme pak byli jedni z mála, kteří hovořili česky.
Na jídelním lístku jsme našli například uzenou kýtu s bramborovým knedlíkem a se zelím za 218 korun, za stejnou cenu bylo i čevapčiči, ke kterému byly hranolky a obloha, nebo boloňské špagety se sýrem. Jelení guláš s karlovarským knedlíkem vyšel na 331 korun, vepřová panenka na liškách se smetanovou omáčkou a šťouchanými brambory na 354 korun, smažený vepřový řízek s brambory a míchaným zeleninovým salátem na 311 korun. Nechyběly ani „zajímavosti“, které už dnes už jen tak někde nenabízejí, jako knedlíky s vejci a se zelným salátem za 161 korun nebo dvě sázená vejce se špenátem a brambory také za 161 korun.
Kousek od restaurace jsme později oslovili německy mluvící skupinku, kterou jsme viděli sedět u stolu nedaleko.
„Jezdíme sem často, na něco dobrého i na procházky. Jsme už v důchodu, tak máme čas. Výborně tady vaří, pro nás za přijatelné ceny,“ usmívala se krásně upravená paní. „Pro vás ty ceny ale zase tak dobré nejsou. Nevím, proč Češi nebojují o větší peníze za svou práci?“ Překvapila nás pak její kamarádka poměrně slušnou češtinou. Představila se jako Barbara Benesch. „Manžel byl Čech. Jako malý žil kousek odtud. Už bohužel zemřel. Ale celou dobu od roku 1989 nadával, co vše si Češi nechají líbit,“ vzpomínala.
Cítíme se jako chudí příbuzní… A co bude s uzavřenou léčebnou?
Vypravili jsme se projít i do centra příhraničního městečka. Počasí nám zrovna dvakrát nepřálo, a tak jsme čekali poměrně dlouho, než jsme potkali ženu, která byla ochotná s námi chvíli mluvit. Předtím nás několik lidí odmítlo. Ani ona ale jméno říct nechtěla. S novináři prý nemá příliš dobrou zkušenost. „Vždycky všechno překroutí,“ nešetřila nás. I tak se s námi ale nakonec rozhovořila na téma rakouských turistů. „Jezdí jich sem hodně, hlavně do cukrárny, restaurací. Tam moc místních nechodí. Je to pro nás drahé. Pro ně ale ne. Takže se skoro 40 let od revoluce cítíme stále jako chudí příbuzní,“ povzdechla si. Dodala však, že i tak jsou místní většinou rádi, že sem turisté z Rakouska jezdí, neboť to přináší samozřejmě peníze. Ptali jsme se i na dlouhodobě zavřenou léčebnu v Hrudkově, který spadá právě pod Vyšší Brod. „Mluví se o tom, že se s tím už něco bude dělat, ale já k tomu nic moc nevím,“ pokrčila rameny žena s tím, že by ale bylo dobře, kdyby se s tím konečně něco dělo a třeba to přineslo i nějaká nová pracovní místa, kterých v českém pohraničí zase tolik není.
Léčebna byla dříve vyhlášená a jezdili se sem léčit pacienti s plicními potížemi doslova z celé republiky. O areálu, který už dlouhá léta zeje prázdnotou, psaly před časem i ParlamentníListy.cz. Z tiskové zprávy, kterou jsme obdrželi, jsme se nyní dozvěděli, že bývalou léčebnu nedávno od původního vlastníka, tedy od českobudějovické nemocnice, převzalo město.
„Chceme z Hrudkova opět udělat skvělou adresu a jedinečné místo v rámci celé České republiky. Využít jeho léčivý vzduch, turistický potenciál i atmosféru klidu. Naším cílem je, aby se Vyšší Brod stal lázeňským městem,“ uvedl ve zmíněné tiskové zprávě místostarosta Vyššího Brodu Jaroslav Marek. Mluví se i o hledání strategického investora.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je česká zelenina kvalitní?
autor: David Hora
kupecSamo
