„V každodenním životě udržuje naše křesťanská menšina velmi dobré vztahy s muslimskou většinou, až se tomu sami divíme. Míním sousedské vztahy, spolupráci, někdy dokonce přátelství. Jsou to vztahy dávného data a vypovídají o sdílení, které můžeme dennodenně prožívat. Jsme svědky takového společného života a věříme, že je možný, protože ho opravdu denně zakoušíme, nemusíme se do něj nijak nutit!“ poznamenal Desfarges, jenž své jmenování vnímá jako výzvu a zároveň jako milost k soužití v Alžírsku.

„Pravdou je, že se také zde vyskytují každodenní obtíže, stejně jako je pravdou, že nikoli všichni jsou neustále spokojení, ale to je součástí žití. Existuje však jeden Otec. Sice nás znepokojuje současná nelehká situace, ale nedotýká se našeho běžného života a setkávání lidí. Naším povoláním v Alžírsku je být církví pro všechny, církví, kde se všichni bratrsky setkávají!“ vyzval také Desfarges.

Původní text ZDE.

Například v Constantine je dle jeho slov velký počet subsaharských studentů i nemalá komunita zahraničních pracovníků a diplomaté pocházející z různých zemí. „Tamní katolická církev je tudíž skutečně mezinárodní a svou službou se snaží být lidem nablízku – pracuje ve školách, knihovnách, poskytuje péči a formaci, a to velmi dynamicky,“ poznamenal Desfarges. 

Závěrem vzpomněl, jak o vánoční noci přišli mnozí muslimští přátelé do jejich farností. „Nikoli proto, aby nás obrátili, nýbrž aby viděli, jak se křesťané modlí. Také to je možnost, jak se navzájem lépe poznat. Jsme šťastní, že se něco takového děje. Ve světě, kde roste napětí mezi muslimským světem a Západem, mezi muslimy a křesťany, ještě existují místa, kde je možné zažívat něco úplně jiného,“ uzavřel.