„Skrytá moc médii spočívá v tom, že přetvářejí naše chování, jednání a myšlení. Základním prostředkem mediální manipulace je dezinformace. Když už problém nelze ututlat, vyhlásí se do světa doplněný o zcela falešné řešení. Cíl je jasný; pozornost veřejnosti se buď svede jinam, nebo časem vyšumí a zapomene se. Kritika tu není objevováním pravdy a hledáním nápravy, je to jen jakýsi komunikační rituál, řešení problémů už ani neočekáváme,“ zmiňuje Markéta Dobiášová mechanismy, na nichž fungují česká mainstreamová média.

„Téma covid znamená téměř 100% zájem veřejnosti. Lidé mají také rádi lékaře, vědce, autority, kterým potřebují věřit, cítí se pak víc v bezpečí. A kdo jiný by měl při takové epidemii radit, co dělat, než tito experti. Tyto experty mají velmi ráda i média, informační chaos tu proto začal být velmi rychle,“ pokračuje novinářka s tím, že na začátku se to dalo chápat, protože ke krizi chaos patří.

Horší bylo podle ní pozorovat, jak onen strach nakonec paralyzoval i samotné novináře: „Anebo jen zlenivěli, nevím,“ pokrčila rameny. „Každopádně se čím dál víc přestávali ptát, přestávali zjišťovat, jestli informace, které zprostředkovávají veřejnosti skrze mediálně oblíbené a PR zkušené experty či politiky, nejsou také náhodou dezinformace,“ dodala Dobiášová, která má hojné zkušenosti z redakcí mainstreamových médií v době covidu.

„Redaktoři, novináři jako by přestali hlídat, jestli se sami nestávají součásti manipulací, které – jak v novinářských kruzích víme – slouží vždy ku prospěchu toho, kdo má na manipulacích zájem. Bývají to většinou politici, byznysmeni. Politicko-byznysový marketing je na manipulacích založen, “ upozorňuje.

Na tuto vlnu podle jejích slov bohužel naskočila většina českých médií: „Je to logické, pro většinu médií jsou příjmy z inzerce rozhodující. Veřejnoprávní média jsou zase více závislá na politických stranách. Navzájem se potřebují. Od politiků média potřebují informace, podporu – a politici potřebují média pro své posilování moci. Nahlas se to moc neříká,“ podotýká Dobiášová.

Novináři se opravdovým konfliktům postupně začali vyhýbat a investigativní žurnalistika z médií v podstatě vymizela. „Můžeme sledovat, jak za ohlušujícího ticha mainstreamových redakcí procházela a prochází politikům, vládě minulé i současné vydávání nezákonných opatření, která s řešením epidemie mají pramálo společného,“ konstatuje novinářka.