Všeobecná zdravotní sestra má bohatou zkušenost z práce ve zdravotnictví. Redakce její totožnost zná, ale z obav o práci ji nechtěla sdělovat veřejně. Sama však uvažuje, že odejde do soukromé sféry, kde může pracovat bez podmínek a nátlaku kvůli očkování. Největší změny za poslední dva roky však zaznamenala ohledně mezilidských vztahů v zaměstnání. „Někteří kolegové se mi začali povahově měnit před očima, jsou ovlivnění strachem. Pracuji na dětském oddělení a máme tam i děti na jednotce intenzivní péče. Vždy jsme pracovali mezi infekčními nemocnými, všemi možnými a vždy bez ústenky. Prošli jsme si různými onemocněními a ti, kdo se nakazili, si pár dní poleželi doma, ale nikdo si nikdy nenasazoval ústenku. Proto mě udivilo, že se všichni začali bát nového viru. I já jsem se prvních 14 dní bála, než jsem procitla, ale jim ten strach zůstával a dál se prohluboval. Nabádání, aby ke covidu přistupovali jako k ostatním virům, jejich strach jenom zhoršoval,“ řekla pro ParlamentníListy.cz.

Domnívá se také, že nejen její kolegové, ale i nadřízení zapomněli, co znají ze školy. „Epidemiologii, virologii, propadli strachu, neřídí se znalostmi ani selským rozumem. S lidmi, se kterými jsem léta velice dobře vycházela po lidské i profesní stránce – včetně nadřízených, se naše vztahy začaly měnit, protože zjistili, že si trvám na svém názoru stále stejně. Mnoho kolegů se se mnou už nebaví, tím myslím zatvrzelé tečkovače,“ popsala, co prožívá momentálně v zaměstnání. To ji také vede k hledání změny. Nabídku našla u soukromé společnosti, která zaměstnává bez podmínek a tlaku na očkování. Zároveň připustila, že tlak na očkování zdravotníků v nemocnici, kde pracuje, zesílil až nyní. „U nás v nemocnici je to ohledně nátlaku docela dobré, až teď zesílil. Většinou záleželo na lidech a jejich zodpovědnosti, nyní ale chodí všichni do odběrové budky na hloubkové výtěry. Já jsem covid prodělala, ale vím, že kolegyním je to nepříjemné. Naštěstí mi dali pokoj a zatím jsem pro nemoc šikaně unikla,“ vysvětlila zdravotní sestra s tím, že na svoji práci nepohlíží jinak, ale cítí trvalý vnitřní neklid.

Sestra: Odejdu pracovat bez podmínek

Povinné očkování navíc považuje za protiprávní, protože podle ní nemá požadovaný efekt. „To už víme a vědí to i očkovaní.  A bojí se ještě více. Moc nevěřím, že nová vláda vyhlášku o povinném očkování zruší a budou tlačit do konce února, aby lidé podlehli, aby se naočkovali. Přesto doufám, že ji zruší, ráda bych po odchodu ještě pracovala v nemocnici a vzala si sem tam služby, takže za to budu bojovat i tak. Mám tuhle práci v nemocnici ráda, ale odejdu pryč někam, kde můžu pracovat bez podmínek. Z některých kolegů se stali fašisti a i ti, co vidí, že to není dobře, prostě mlčí,“ uvedla.

Spokojená není ani s chováním šéfa České lékařské komory Milana Kubka, který se netají svým rázným postojem proti neočkovaným a dokonce vyzval lékaře, aby z Komory odešli, pokud s očkováním nesouhlasí. Tím by přišli o možnost pracovat jako doktoři. „On je kam vítr, tam plášť. Co hlásal deset let zpátky nebo i před rokem, už neplatí. Pro mě je jen figurka na šachovnici nějakých pánů, nevíme kterých,“ sdělila dětská zdravotní sestra. Na dotaz redakce, zda se domnívá, že je koronavirus zneužíván, odvětila kladně s tím, že je zneužíván k politickým účelům i k prospěchu vyšší sféry.

S následky očkování má z nemocnice své zkušenosti. Od kolegyň na jednotkách intenzivní péče pro dospělé ví, že přivážejí i mladé lidi po očkování v těžkých a divných stavech. „Mám echo od holek, že jim vozí pacienty po očkování, i mladé lidi, ve vážných a divných stavech. Samy říkají, že to může mít souvislost. Občas takhle zjišťuji informace. A na dětském oddělení? Za celé dva roky tu prakticky nebyly nemocné děti covidem. Jestli to přeženu, tak kvůli covidu kolem deseti, a to byly většinou kolapsové stavy u teenagerů. Vážnější postcovidový syndrom mělo jen pár dětí, ale jinak ne, přísahám na svou duši a svůj život,“ přísahala zdravotnice.

Všichni tečkovaní mlčí

Podle ní už i někteří očkovaní zdravotníci v nemocnici vidí, že vakcína nefunguje jak má, ale raději o tom nemluví. „Jako kdyby se zklamali, že uvěřili v očkování a sami vidí, že nefunguje. Do nemocnice jim vozí pacienty po očkování, ale bojí se o tom mluvit. Už jen pro ego nebo proč, když jsou zdravotníci? Je třeba se ozvat, ale oni se vůbec neozývají, to mě nejvíce zklamalo. Myslela jsem si, že zdravotníci procitnou, ale všichni tečkovaní mlčí, než aby mluvili – ani tak ne kvůli strachu o práci, ale kvůli povaze. Jde o odvahu,“ tvrdí a současnou situaci autocenzury přirovnává k minulému režimu. „Stejně taková situace byla za komunismu. Lidé vstupovali do strany, aby měli klid. Nebyli přesvědčení komunisti, ale pro klid, aby mohli chodit do divadla, jezdit na dovolenou…“ připomněla podmínečné dovolené pro členy komunistů před revolucí, například do Jugoslávie.

Zdravotní sestra, která se stará především o nemocné děti, také vnímá změnu v otevřenosti k odlišným názorům, a to především u nadřízených. „Nejsou otevření diskuzi a jiným názorům. Oni fanaticky útočí a přitom záleží, jak moc jsou ve funkci do vakcinace zhypnotizováni. Jeden z nadřízených je totálně zhypnotizován už od začátku. Jen jednou jsem se pokusila zavést diskuzi a museli jsme ji ukončit, protože to nikam nevedlo. Už to ale nedělám, abych se mohla soustředit na práci,“ řekla. Další nadřízený jí prý řekl, že naočkovaní se zase nakazí od neočkovaných, a to i přesto, že už bylo prokázáno, že i po druhé dávce vakcíny může očkovaný vir roznášet. „To mne bolí nejvíce, čekala jsem, že zdravotníci začnou mluvit jako první, když mají znalosti a vidí vše v praxi. Já už tam nemůžu pracovat. Jestli tu vyhlášku nezruší a já doufám, že ano, už nebudu ve zdravotnictví pracovat. Teď se testují jen neočkovaní, očkovaní nemusejí. Neočkované doprovody dětí nad šest let si testy musejí hradit samy a jim to přijde normální,“ shrnula zdravotní sestra.

Povinné očkování odnesou zdravotníci, kteří zůstanou

„Dochází k omezování svobody a nastala velká diskriminace nehledě na to, že očkovaní se testují, jsou zdraví a pak je obviňují, že jsou nějaká výbušnina. Rozdělování lidí, kdo může a nemůže chodit do restaurace nebo divadla, se mi nikdy nelíbilo a nelíbí. Chtějí tím znepříjemnit život a přimět, aby se lidé naočkovali a podlehli. Roli hraje i poslušnost, aby je dostali, kam chtějí. A co dál? Může to být jen začátek totality,“ řekla zdravotnice s tím, že vše bude mít hlubší společenské důsledky. „Musíme ukázat, kolik nás je. Dokud to ostatní neuvidí, bojí se, že jsou sami. Také jsem byla na demonstraci. Je nutné říci svůj názor, mluvčí na pódiu se střídají, ale většinou jsou to ti samí. Spousta lidí se nedostane ke slovu.“

Povinné očkování pro zdravotníky by navíc mohl zásadně ovlivnit už tak nedostatečné množství personálu nemocnic. V každé nemocnici by jich několik odešlo. „Stále se shánějí sestřičky a nás neočkovaných sice není tolik, ale pokud odejdeme, odnesou to kolegyně, které zůstanou. Sestry nikde nenajdou, ani v jiných okresech nebo v jiných nemocnicích. Ti, co zůstanou, budou muset sloužit extra dlouhé služby a líbit se jim to také nebude. Covid jen zvýraznil situaci v nemocnicích, kde byl nedostatek už předtím a bylo to vždy náročné. Doktorů také ubývá, protože odcházejí do zahraničí nebo do soukromých praxí. Covid jen zvýraznil, jak je systém špatný,“ podotkla zdravotní sestra.

Uznala sice, že si zdravotníci polepšili na platech, ale stále přetrvává problém se vzděláváním. Zatímco dříve stačilo na práci zdravotní sestry vystudovat střední čtyřletou školu, nyní jsou potřeba další tři roky nástavby. Kompetence tomu ale neodpovídají, s nadsázkou řečeno sestry nemohou bez lékaře podat ani kapky do nosu. „Nemůžete dělat vůbec nic, čtyři roky školy s praxí úplně stačily. Když jsem se studentek ptala, co se během tří let nástavby učí, tak jen opakují učivo a učí se management a další věci, které k normální práci vůbec nepotřebují,“ dodala.