„Niki Lauda byl hrdina našeho dětství a jeho havárie, během které málem uhořel v kokpitu své formule na Nürburgringu, mi jako klukovi zlomila srdce. Do Formule 1 se naštěstí vrátil ještě ten samý rok, jen s trochu zhyzděnou tváří, což mi bylo líto. Ale dokázal zase vítězit. Tehdy jsem na čtvrtky papíru doma i ve škole kreslil jenom formule, zásadně a do zblbnutí formule. A vždycky s tím jediným jménem na boku – Niki Lauda,“ poznamenal Wollner.

„Už nikdy jsem pak neměl ve Formuli 1 svého pilota, asi proto, že jsem stárnul a ty závody už pro mě nebyly tak strhujícím divadlem,“ sdělil a vzpomněl na setkání s Laudou.

„Před lety jsem na něj narazil ve Vídni na letišti, zřejmě právě přistál se svým letadlem, které jsem pak viděl stát na ploše před terminálem. Starší pán s bříškem a kabelou přes rameno, na hlavě typickou kšiltovku. Nikdo si ho nevšímal, letištní dav většinou netušil, že jde kolem legenda. Postavil se vedle mě k mušli na pisoáru, a tak jsme chvíli stáli bok po boku, mlčky a beze slov, jako muži dělají. Chtěl jsem mu říct, co pro mě znamenal, ale nakonec mi to připadalo banální a záchod se mi k tomu nezdál být důstojným místem. Tak jsme se rozešli každý po svém. Ale aspoň můžu hrdě prohlásit – čural jsem s Niki Laudou. Kdyby mi to byl někdo řekl, když mi bylo devět, tak bych mu nevěřil,“ uzavřel.

Trojnásobný šampion Formule 1 Niki Lauda zemřel ve věku 70 let.