Prvního z českých prezidentů Douda poznal v osmdesátých letech, když pracoval v protialkoholní léčebně U Apolináře. Tam, jak vzpomínal, neustále docházel Václav Havel, který tam chodil za svou milenkou, další psychoanalytičkou Jitkou Vodňanskou.

S Havlem se prý setkával i na soukromých večerech, které doma pořádala Vodňanská. Budoucího prezidenta prý velmi zaujalo jeho povídání o Freudově psychoanalýze.

Nejspíš právě tato vazba prý pomohla na konci roku 1989, kdy prý Douda dostával revolučního lídra z psychického rozkladu. „V době revoluce začátkem prosince 1989 Václav Havel na pár dní zmizel a někde se skrýval. Jeho poradci mi jednou zatelefonovali, že je psychicky v prdeli, jestli bych s ním nepromluvil. Pak mě zavedli do nějaké podzemní místnosti v pražském metru, kde jsme vedli jakousi improvizovanou terapii,“ líčil psycholog Reflexu.

„Když jsem k němu do té podzemní místnosti šel, prosil mě grafik Joska Skalník: Víš, my potřebujeme mít zítra vytištěné plakáty s nějakým heslem, ať Vašek řekne, co si jako představuje,“ vzpomínal Douda na to, jak fungovalo vedení Občanského fóra.

Terapie s revolučním vůdcem proběhla a na závěr se Douda ptal, co by tedy chtěl napsat na kampaňový plakát. „A on na to, třeba tu věc Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí,“ popsal zrod hesla, které někteří vzývají ještě po třiceti letech.

Byla to prý poslední terapeutická návštěva, kterou u budoucího prezidenta měl. Ale ne proto, že by se Václav Havel „srovnal“. „Jeho okolí usoudilo, že spíš potřebuje nějaká psychofarmaka,“ popsal další psychologickou terapii hlavy státu.