Kdyby Česká televize zítra zcela a bez náhrady zanikla a přestala vysílat, chyběla by vám?Anketa
Sám Macron včera dle Politico uvedl, že vítězství krajní pravice (jak nazývá Národní sdružení Marine Le Penové) či krajní levice (jak označuje koalici levicových stran) by Francii mohlo dovést až k občanské válce. Obě strany podle něho praktikují politiku, která lidi rozděluje. Národní sdružení prý lidi redukuje na jejich náboženství a původ a to samé dělá dle Macrona i levice, když se snaží lovit muslimské hlasy na odpor vůči Izraeli. „Když už toho máte dost, váš život je těžký, tak vás může přitahovat volit extrémisty s rychlým řešením. Ale odmítat druhé nikdy nebude řešení,“ prohlásil Macron.
Na stránkách Politico mu zdatně přizvukuje britský novinář John Lichfield, který ve Francii žije od roku 1997. Nadcházející parlamentní volby prý mohou být od války „ty nejničivější“. Nejen pro Francii, ale i pro Evropskou unii a „pro to, co zbývá z poválečného liberálního uspořádání“. Lichfield argumentuje tím, že Francie je vedoucí zemí EU, stálým členem Rady bezpečnosti OSN a má stále značnou vojenskou sílu, takže se tyto volby dají přirovnat k nadcházejícímu duelu Trump–Biden. Následuje očerňování Národního sdružení. Za to, že vzniklo z višistického režimu maršála Peténa a že je údajně napojeno na ideologicky a finančně na Putina.
Lichfield naopak brání Macrona jako muže, který se snažil posílit Evropskou unii, smířit Francouze s tržními silami a najít novou, udržitelnou rovnováhu mezi Evropou a Spojenými státy. „Tyto volby budou nejen porážkou macronismu, ale možná i jeho koncem,“ píše novinář a dodává, že dříve vládnoucí středové strany už byly zredukovány na hádající se „přicmrndávače“. Dominantní silou se naopak stávají a mohou jí být po mnoho let krajně pravicové a krajně levicové strany.
Fotogalerie: - Kotlíkové dotace
Hrozné, kdo by mohl vládnout
Lídr RN (Národní sdružení – pozn. red.) sice řekl, že pokud nebude mít většinu, tak odmítne jmenování premiérem a průzkumy mu zatím přisuzují maximálně 260 křesel z potřebných 289, ale to se ještě může změnit. Lichfield připomíná, že se už dříve stalo, že v parlamentu byly nakrátko silnější síly, které nebyly nakloněné prezidentovi. Ale většinou se jednalo o sblížení středových stran. „Oba tábory se tehdy neshodly na mnoha důležitých detailech, ale shodly se na neměnných základech Francouzské republiky, od jejího ústředního postavení v Evropské unii až po její základní závazek k lidským právům,“ upozornil.
A vyčítá Le Penové, že RN jen kosmeticky „vyčistila“, ale stále nesnáší Evropskou unii a „udělá vše, aby ji oslabila nebo rovnou zničila“. „Zasazuje se o politiku, která by rozlišovala mezi Francouzi a cizinci s trvalým pobytem, a dokonce i mezi různými druhy Francouzů podle místa narození nebo rasy,“ hraje Lichfield na stejnou notu jako Macron a také Le Penové vyčítá jen vlažnou podporu Ukrajiny, půjčku od ruské banky a že chválila ruský zásah v Sýrii.
„Řada kandidátů RN v prvním kole těchto parlamentních voleb bude mít přímé linky na Moskvu, podle investigace Le Monde. A další budou antisemité, rasisté, skeptici ohledně vakcín, klimaskeptici a popírači covidu,“ pokračuje Lichfield. Připomíná i to, že RN byla historicky antiamerická. „Marine Le Penová chce opustit vojenské křídlo NATO, tedy integrované velení, které považuje za nástroj americké nadvlády,“ říká novinář a prohlašuje, že vláda RN by byla „kudla do zad“ evropské a západní jednotě. A že by pak hrozil průnik Ruska do francouzské rozvědky. Odkazuje se také na dopis 170 bývalých a současných francouzských diplomatů, že výhra krajní pravice by byla výhra pro Moskvu a Peking.
Fotogalerie: - Šaty Lenky Šimůnkové
„Jak k tomu došlo? Proč by normálně opatrní Francouzi tak riskovali?“ ptá se novinář. A naráží na to, jak si Francouzi stěžují, že všechno je teď horší. Náklady rostou, mzdy ne. Migrace a zločin nejsou pod kontrolou. Služby kolabují. Deficit exploduje. Na to ale Lichfield namítá, že Francii se daří lépe v růstu pracovních míst i ve snižování inflace. „Macron utratil víc než jiní, aby zpomalil růst cen, proto je deficit tak vysoký,“ říká. „Imigrace a kriminalita jsou problémem, ale statisticky na nižší úrovni než v některých předchozích desetiletích. Služby jsou pod tlakem, ale stále fungují. Zkuste jiné země, přátelé. Zkuste Británii,“ argumentuje novinář tím, že jinde je to ještě horší.
Brání Macrona, že za své úspěchy žádnou pochvalu nedostane, zatímco jeho chyby jsou přehnaně kritizované. Za to si ovšem prý částečně může sám, když sliboval revoluci, ale nakonec z něj byl mainstreamový reformátor. A nevybudoval žádné politické základy. „Přes všechnu výmluvnost ztratil kontrolu nad příběhem. Lidé viděli, jak na velkolepých místech pronáší velkolepé projevy a reagovali: ‚A co my?‘“ vyčítá novinář Macronovi. A také to, že smetl zbytky středové pravice a levice, čímž vytvořil soupeření středu a krajní pravice. Což se mu vyplatilo v prezidentských volbách. Jenže Francouzi mají tendenci opakovaně zvolené vystrnadit.
„Nejpravděpodobnějším výsledkem 7. července je naprosto zablokovaný parlament. Je možné, že zbytky Macronova středu budou vytlačeny levicí a krajní pravicí a že zvítězí Le Penová a Bardella. To by nebyla jen další alternace. Francii, Evropu i svět by to přivedlo do černé díry rozvratu západních hodnot a spojenectví, o kterém se Putinovi a Si Ťin-pchingovi může jen zdát,“ straší Lichfield.
Fotogalerie: - Spiknutí s Kajínkem
Úřednická vláda
Podle Politico je tu ale třetí možnost. Totiž úřednická vláda. Průzkumy ukazují, že většinu nakonec v parlamentu nebude mít nikdo. Kromě toho se šíří obavy, že francouzská ekonomika půjde dolů, až Macronovy centristy vytlačí krajní levice a pravice. Článek nadhazuje osobu Christine Lagardové, současné předsedkyně Evropské centrální banky, i když uznává, že to je momentálně těžko představitelné.
Věříte státním institucím České republiky?Anketa
Obavy ze zaseklého parlamentu se každopádně ozývají i u Macrona. „V sázce je budoucnost národa... Buď bude jasná většina, nebo nám hrozí krize režimu,“ varoval Macronův ministr financí Bruno le Maire. Ve Francii je přitom zvykem jmenovat premiérem toho, jehož strana dostala nejvíc hlasů. Macron by tak měl, i přes svůj odpor, jmenovat Jordana Bardellu. Jenže není jasné, zda by to Bardella přijal, když se vyjádřil, že bez většiny vládnout nehodlá a že nebude dělat prezidentovi poskoka. Pokud by totiž většinu neměl, ostatní strany by se mohly snadno spojit a jeho vládu svrhnout. Proto se prý Le Penová k moci nehrne a čeká na prezidentské volby v roce 2027.
Ani levice nevypadá jako že by byla schopna vládnout. Čtyři hlavní levicové strany se sice spojily, ale stále se hašteří. A navíc, nemohou se dohodnout na tom, kdy by byl premiér. Jejich hlavní tvář, Jean-Luc Mélenchon, je pro ostatní partaje nepřijatelný. A sám řekl, že sice vládnout chce, ale nehodlá se vnucovat.
Úřednická vláda by tak mohla vládnout bez radikálních změn a reforem. Jenže problémem by byl rozpočet a jeho schválení v parlamentu. Francii prý čekají ekonomicky těžké časy a je tu riziko, že ji za vysoký dluh bude pokutovat Evropská komise.
Zásek v parlamentu by tak mohl ohrozit i Macrona. Marine Le Penová už se vyjádřila, že pokud by se země zastavila, tak by Macronovi nezbývalo než rezignovat. A institucionální krize by tyto hlasy jen zesílila. Macron i francouzský tisk tak horečně přemýšlejí nad možnostmi, včetně „mimořádných pravomocí“, které byly použity jen jednou, když se vysloužilí generálové pokusili svrhnout Charlese de Gaulla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
Aion2
