Ekonom a exministr Karel Dyba si v úvodu besedy posteskl, že na začátku 70. let následovalo další zaostávání české ekonomiky za vyspělým Západem.

Snaha byla, ale….

Slova se vedle něho ujal bývalý pracovník Ekonomického ústavu ČSAV Karel Janáček: „Koncem šedesátých let se analyzoval stav české ekonomiky, podíl investic, zásob, spotřeba, chování domácností, úspor, které tehdy plánovači nazývali tak zvláštně – nerealizovaná kupní síla. Nerealizovaná, nerealizovatelná kupní síla, na těchto slovech vidíte, jaký vztah mělo válečné hospodářství v systému centrálního plánování sovětského typu. V žádném jazyce, mimo češtiny a němčiny, tento termín nenaleznete. Ani Sověti jej nepoužívali. To bylo používáno Němci za války ve válečném hospodářství, kdy příjmy obyvatel neodpovídaly příjmovému hospodářství,“ vysvětloval ekonom.

„Z mého pohledu, jako tehdy mladého ekonoma, který se tehdy zajímal o reálné hospodářství, byla velká dichotomie mezi rokem 1963 až 1968, mezi velmi vstřícným přístupem podnikové sféry. Tady se reformátoři Ekonomického ústavu, zejména Ota Šik jako člen ÚV KSČ setkával s velkou podporou, zatímco brzdícími elementy byla jedna část aparátu Státní plánovací komise, kde lidé příznivě nakloněni změnám systému plánovitého řízení byli v menšině. Zejména stranické struktury na okresní a krajské úrovni,“ pokračoval Janáček a posteskl si, že „…Rudé Právo začalo být příznivé k transformačním krokům až v roce 1967“.

Kdepak poučení!

Paralelně podle něj v té době probíhaly práce na reformě bankovního sektoru. „Byly připraveny návrhy na rozdělení monobanky, na tvorbu dvou ústavů Státní banky Československé na Slovensku a v Čechách. To bylo posléze zatrženo v druhé polovině roku 1969,“ posteskl si řečník a pokračoval: „Vysoká škola ekonomická byla z valné části ovládána velmi dogmatickými teoretiky pod vlivem akademika Felixe Olivy. Ten vychoval jak Karla Koubu, tak další neblaze známé ekonomy z období po roce 1990. Po sovětské okupaci v roce 1968 nastal, zdůrazňuji poslední pokus, tentokrát ne Otou Šikem, ale jeho úlohu převzal Karel Kouba, pokračovat v novém rozvíjení plánovitého řízení, tedy ekonomické reformy, který se postupně utlumoval přes podporu veřejnosti. To byl ten pravý důvod, nikoliv Poučení z krizového vývoje, takzvaná bílá kniha o ekonomech Ekonomického ústavu ČSAV.“