Úvodem Čornej upřesnil, že dějepis se nemůže učit neutrálně, protože je hodnotově zakotven. „Náš dějepis vychází z hodnot euroatlantické civilizace a kulturního dědictví. Z antické, křesťanské a částečně židovské tradice, která ovlivňuje naše každodenní postoje a pochopitelně i naši interpretaci dějin,“ uvedl.

Historika velmi rozčílila poznámka pod čarou z výroční zprávy BIS, že moderní dějiny ve školách jsou de facto jejich sovětskou verzí. „Od roku 1990 jsem se autorsky podílel na několika učebnicích dějepisu. Vím, že o žádnou prosovětskou interpretaci naprosto nešlo. Naopak to byl velmi důsledný rozchod s komunistickým pojetím dějin,“ zdůraznil s tím, že to nebylo vysloveně sovětské ani v minulém režimu. Byla to prý spíše kombinace národního pohledu se stalinskou variantou marxismu.

Zamyslel se také nad otázkou, zda existuje objektivní výklad dějin, který se drží jen pramenů a historických metod zkoumání, ale není politicky zabarvený, nenese otisk současnosti. „Z doby, v níž žijete, se vymanit nemůžete, všichni jsme zajatci současnosti. To je trauma každého historika, neboť ať píše o jakékoli epoše, otisk doby, v níž žije, smazat nemůže,“ míní Čornej.

Přiznává tak, že pokud historik píše o tom, co třeba i sám prožil, je v roli pamětníka a svědka než jako vědce. Chybí mu nadhled. „U každého historika se to projevuje jinak. Někdo chce ovlivňovat veřejné mínění a školské prostředí. Jiný je přesvědčen, že by měl spíš působit na žáky a studenty tak, aby si uvědomili rozmanitost pohledů a sami si vytvořili vlastní názor na dějiny,“ doplnil historik, který se při popisu posledních desetiletí držel raději faktů a jejich interpretaci se vyhýbal.

Všem pedagogům zejména na středních školách by doporučoval, aby raději potlačili osobní pohled na děje nedávno minulé. „Jejich studentům je osmnáct let a sami si vytvářejí vlastní politický názor. Jakmile pocítí, že jsou manipulováni, reagují nevraživě a negativisticky,“ řekl s tím, že to by měl mít každý učitel na mysli.

Vzpomněl také na nedávné připomínání sebeupálení Palacha, z kterého prý udělali antisocialistického bojovníka, což považuje za absurdní. „Nešlo mu o svržení socialismu, ale o napřímení páteře, schopnost čelit sovětskému tlaku,“ uvedl. Tyto nehistorické interpretace, které jsou spíš aktivisticko-politické než historické, jej prý silně iritují.

„Když si pustím televizi a tam to slyším, mám chuť hodit mobil na obrazovku,“ připustil. „Snahu interpretovat minulost v zájmu současnosti a nejbližší budoucnosti cítím jako manipulaci, proti níž se bouřím,“ doplnil.

Čornej byl jedním z panelistů semináře, který uspořádal sněmovní školský výbor. Jeho cílem bylo odpovědět na otázku, zda je výuka historie na českých školách prosovětská. Vystoupil na něm i europoslanec ODS Jan Zahradil a řekl, že by se komunistický lživý výklad dějin neměl nahrazovat novou lží.

• Celý rozhovor ZDE

Na otázku, zda něco takového zaznamenal i v odborné veřejnosti, uvedl, že mezi svými kolegy historiky, s nimiž se stýká, podobné snahy necítí. U těch, s nimiž se nestýká, prý však ano. „Jsou tady pracoviště, jež mají víc ideologické či politické než vědecké poslání,“ řekl a dodal, že už jejich zrod budil velké rozpaky až nevoli.

„Nebezpečí manipulace s dějinami tady prostě je,“ dodává. Má to ovšem prý kořeny hlouběji v minulosti. Kulturní proud, který byl zrovna na koni, vždy prosazoval svůj pohled. „Pořád žijeme v nenormální situaci. Tady se vždycky ti, kteří zrovna byli u moci, snažili vnutit svůj obraz dějin ostatním,“ uzavřel s tím, že třeba v Německu ve vztahu k Lutherovi a reformaci takový bláznivý kolotoč jako u nás směrem k husitství není.