Ladiku, v neděli jsme byli po čase v pražské gruzínské restauraci, kde jsme se výborně najedli. A teď vidíme, že gruzínský parlament se chystá přehlasovat veto prezidentky na zákon o neziskových organizacích. Ty jsi v Gruzii. Tak co se tam děje?

Jsem tady pod Kavkazem druhý týden. V Gruzii probíhá v přímém přenosu pokus o další barevnou revoluci a „zmajdanizování“ společnosti, vedoucí ke státnímu převratu. Zatím je ten pokus ve fázi klidu před bouří, zatím se nestřílí ani v ulicích, ani ze střech, zatím se neničí majetek, zatím se nezapalují pneumatiky ani policisté. Ale ten scénář z předchozích „majdanů“, třeba v Damašku nebo v Kyjevě, je tak jednoznačný, že je až neuvěřitelné, že se nestydí používat pořád stejné metody. Ale vlastně proč ne, když se ukázaly jako fungující a ověřené?  

Záminkou k nepokojům je zákon o zprůhlednění financování neziskovek, které by měly být jasně označované, pokud mají více než 20 % svých příjmů ze zahraničních zdrojů. Tento zákon se tady nazývá „ruský“, přestože jej jako první země na světě přijaly USA už v roce 1938, kdy bylo třeba zajistit, aby nacistické Německo nemohlo přes své agenty ovlivňovat veřejné mínění v USA. Myslím, že normálně myslícím lidem přijde jako přirozené, že každá země, včetně té naší, by měla mít podobný zákon už jen proto, aby se vědělo, které organizace jsou financovány ze zahraničí a proč.

Tys v nedávném rozhovoru říkal, že Gruzínci se těší, že jim z EU přitečou peníze a že když jim ty vysvětluješ, že „přitečou“ i příkazy a zákazy, jsou překvapeni.