Ladiku, v neděli jsme byli po čase v pražské gruzínské restauraci, kde jsme se výborně najedli. A teď vidíme, že gruzínský parlament se chystá přehlasovat veto prezidentky na zákon o neziskových organizacích. Ty jsi v Gruzii. Tak co se tam děje?
Jsem tady pod Kavkazem druhý týden. V Gruzii probíhá v přímém přenosu pokus o další barevnou revoluci a „zmajdanizování“ společnosti, vedoucí ke státnímu převratu. Zatím je ten pokus ve fázi klidu před bouří, zatím se nestřílí ani v ulicích, ani ze střech, zatím se neničí majetek, zatím se nezapalují pneumatiky ani policisté. Ale ten scénář z předchozích „majdanů“, třeba v Damašku nebo v Kyjevě, je tak jednoznačný, že je až neuvěřitelné, že se nestydí používat pořád stejné metody. Ale vlastně proč ne, když se ukázaly jako fungující a ověřené?
Záminkou k nepokojům je zákon o zprůhlednění financování neziskovek, které by měly být jasně označované, pokud mají více než 20 % svých příjmů ze zahraničních zdrojů. Tento zákon se tady nazývá „ruský“, přestože jej jako první země na světě přijaly USA už v roce 1938, kdy bylo třeba zajistit, aby nacistické Německo nemohlo přes své agenty ovlivňovat veřejné mínění v USA. Myslím, že normálně myslícím lidem přijde jako přirozené, že každá země, včetně té naší, by měla mít podobný zákon už jen proto, aby se vědělo, které organizace jsou financovány ze zahraničí a proč.
Tys v nedávném rozhovoru říkal, že Gruzínci se těší, že jim z EU přitečou peníze a že když jim ty vysvětluješ, že „přitečou“ i příkazy a zákazy, jsou překvapeni.
Včera jsme byli v rybí restauraci nedaleko Batumi. Restaurace byla nádherná, gruzínská jídla a vína také, však to znáš. Při diskusi s majitelem, kterému před restaurací vlála evropská vlajka, jsem se jej zeptal, jestli si uvědomuje, že pokud by tady platila evropská pravidla, tak mu restauraci okamžitě zavřou? Řekl, že to ví, ale že se přesto už těší, až bude moci přijímat dotace z eurosajuzu, jak tomu tady říkají. Oni mají opravdu v hlavě zafixováno, že evropská prosperita vzniká z dotací. Je to obludné, když takhle uvažují dospělí, podnikající lidé. Takže se pak nemůžeme divit tomu, když mladí běhají po ulicích s vlajkami EU.
Ta gruzínská vláda vypadá tak trochu jako jednobarevná vláda hnutí ANO, s „majitelem“ Ivanišvilim, kterého třeba čeští Piráti titulují jako oligarchu. Je to přesná analogie?
Společnost je rozdělená asi tak, jako jakákoliv jiná společnost ve světě včetně té naší. Mladí mají své nevyzrálé názory, zkušenější se je snaží usměrňovat a opačně. V posledních parlamentních volbách obdržela strana Gruzínský sen skoro 50 % hlasů, opoziční Sjednocené národní hnutí skončilo druhé s podílem 30 % hlasů. Obě hlavní politické strany se označují za prozápadní a jeví zájem o co nejtěsnější svazky s NATO a EU. Opozice ale vládní stranu Gruzínský sen viní z toho, že zatímco oficiálně deklaruje prozápadní směřování, ve skutečnosti razí politiku nahrávající Rusku. Piráti u nás na jedné straně titulují Babiše oligarchou, na druhé straně tento oligarcha nepodporuje zeleno-pirátská zvěrstva typu „gryndýlu“. Takže vlastizrádcem je tedy kdo? Piráti nebo oligarcha?
V tom gruzínském zákoně se výslovně uvádí, že nesmí omezovat fungování neziskovek a médií, které berou peníze ze zahraničí. Jen to o sobě musí hlásit. Proč tolik povyku kvůli tomu?
O ten zákon jde až ve druhé řadě. V řadě prvé je to jen nástroj, jak destabilizovat situaci, zapálit Kavkaz a otevřít druhou frontu na jižní hranici Ruska. Tak jako v roce 2013 vůbec nešlo na Ukrajině o to, aby se našla nějaká vhodná forma spolupráce s EU. Tehdejší dohodu musel prezident Janukovyč odmítnout, protože zemi hrozily obrovské ekonomické ztráty. Ale jako nástroj destabilizace posloužilo toto odmítnutí skvěle. Stejnému cíli slouží i gruzínský zákon o neziskovkách. Každá suverénní země by jej měla mít. Ale místo toho jsme svědky naprosto nevybíravému vměšování EU do vnitřních záležitostí Gruzie. EU vyhrožuje ukončením přístupových rozhovorů, USA dokonce vyhrožují zrušením bezvízového styku.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský