Wikipedie píše, že „díky svému širokému koaličnímu potenciálu a nepostradatelnosti dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům“. Prakticky to znamená, že za sto šest let historie českého republikánství by se daly na prstech jedné ruky spočítat vlády, ve kterých žádný lidovec neseděl.

V roce 1896 vznikla politická formace s názvem Katolická strana národní na Moravě, která od počátku reprezentovala zájmy moravských katolíků, vedena olomouckým advokátem Mořicem Hrubanem.

Roku 1899 na Velehradě vznikla Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana na Moravě, která ke katolickému programu přidávala více levicových akcentů a jejím předsedou byl mladý kněz Jan Šrámek. Ten se následně stane vůdčí postavou moravského lidoveckého hnutí, které od počátku dokázalo v zájmu Moravy celkem intenzivně spolupracovat.

Postoj „Moraváků“ se vždy odlišoval od českých politických stran, zejména v klíčové otázce postoje k rakouské monarchii, která byla zejména moravskými katolíky vždy akceptována. I politici v čele se Šrámkem až do roku 1917 podporovali monarchii. Několik moravských i českých stran s podobným programem za války utvořilo Spojenou stranu katolickou.

Po říjnu 1918, kdy novou republiku utvářely spíše protikatolické politické síly, rozhodli se katolíci přejmenovat na Československou stranu lidovou a v jejich čele stanul Jan Šrámek, který si také jako první připsal tradiční titul „monsignore“. České katolíky ve straně reprezentoval hlavně vikarista z pražského Vyšehradu Bohumil Stašek, předseda české zemské organizace strany.

Během první republiky mezi nimi docházelo k ideovým sporům, ve kterých Stašek chtěl lidovce tlačit více doprava, zatímco Šrámek reprezentoval sociální křídlo strany. Po celou éru první republiky byl členem vlády, převážně na ministerstvech zabývajících se sociální agendou.

Lidovci se během první republiky netěšily příliš velké popularitě a dvojnásob to platilo pro jejich předsedu. Premiér Švehla, jehož agrárníci s lidovci bojovali o venkovský elektorát, o něm pronesl: „Pak mi sem do vládní koalice vleze ten černoprdelník Šrámek a nikdo ho už odtud nedostane – i když jen za malíček zůstane ve dveřích vězet“.

Prezident Masaryk lidovce neměl rád z principu coby „klerikály“.