Leningrad, jakožto druhé největší město SSSR, důležité průmyslové centrum, základna Baltského loďstva a významný komunikační uzel, byl od počátku bojů jedním z primárních cílů německého útoku v rámci Operace Barbarossa. Město bylo nesmírně důležitým průmyslovým centrem. Bylo výrobcem oceli, lokomotiv, centrem strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Ve městě se také nalézal největší gumárenský závod v Evropě.

I během samotné blokády ve městě probíhala intenzivní výroba vojenského materiálu. Nikdo z nás si dnes nedokáže představit vyhladovělé matky, které aby zachránily své kojence, nařezávaly si žíly, aby děti upokojilo sání alespoň nějaké tekutiny. Nedokážeme si představit "polévku", vařenou z moučného lepidla, kterým se lepily tapety, nebo z vyvařených kožených pásků, bund a bot. Hladoví lidé kopali půdu v místě, kde stávalo skladiště cukru, filtrovali ji a zablácená sladká voda se vařila a pila stejně jako se konzumovala potulná zvířata včetně krys.

Pamětníků už žije jen málo, a tak je snadné hrdinství sovětského lidu různě překrucovat a ponižovat. Na Ukrajině nedávno odstranili z památníku u kyjevského muzea jména Měst - hrdinů. Šlo prý o ideologický balast.

Cítím bezmoc a znechucení, ale zároveň i větší odhodlání nenechat upadnout v zapomnění hrdinství obyčejných lidí, kteří neváhali v boji proti fašismu obětovat doslova vše. Příběh Leningradu je důkazem, jak významnou roli na porážce nacismu hrál prostý sovětský lid. Ani jeden jediný z těchto hrdinů nebude zapomenut.