Irena Žantovská uspěla ve výběrovém řízení, vypsaném kladenským magistrátem. Funkce se má ujmout od počátku příštího týdne. Herci z kladenského divadla ale vybranou ředitelku odmítají přijmout a uvažují prý dokonce o stávce.

Stěžují si, že magistrát výběrové řízení vypsal v době, kdy divadelníci byli na prázdninách a tudíž „nikdo z divadelní odborné veřejnosti neměl šanci se na to připravit a přihlásit se“, jak řekl herec Tomáš Hron, který v kladenském divadle vede odborovou organizaci.

Primátor Kladna Dan Jiránek vysvětluje, že důvodem byla absence ředitele, který byl odvolán. Město nechtělo začínat divadelní sezonu bez ředitele.

Odvolání předchůdce Žantovské, to je další věc, která se hereckému odboráři nelíbí. „Hlavní argument byl, že narostla ztráta rozpočtu, ale už u toho neuváděli, že se divadlo stěhovalo z malé budovy do velké a že rozpočet 55 milionů je na krajské divadlo naprosto průměrný,“ postěžoval si Deníku N.

Primátor Jiránek vysvětlil, že s jednatelem, jehož jméno v článku ani jednou nepadlo, byly problémy dlouhodobě. Když po něm vedení města chtělo srovnání dotací a výnosů ze vstupného s ostatními divadly ve Středočeském kraji, nebyl schopen jej ani předložit.

Irena Žantovská, vystudovaná ekonomka a divadelní režisérka, působila režijně v několika divadlech, včetně toho kladenského. Pracovala v Českém rozhlase, odkud odešla poté, co se její manžel stal členem Rady ČTK, což je ze zákona neslučitelné s působením rodinného příslušníka ve veřejnoprávních médiích.

Text se kromě Žantovské zabývá také jejím manželem Petrem. Ten je redaktorem Deníku N Janem Moláčkem představen jako „člen Rady ČTK, který publikuje na konspiračních a dezinformačních webech“. K jeho fotografii u článku byl přidán popisek: „Dezinformátor Petr Žantovský převzal v roce 2017 od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání“.

Analytik Štěpán Kotrba k tomu na sociální síti měl několik poznámek. Především, že Irena Žantovská má nesporné odborné zkušenosti, včetně toho, že už v jednom divadle byla uměleckou šéfkou, navíc doplněné diplomem z ekonomie. Protestujícím hercům pak vzkázal, že „pokud si herci začnou volit svého principála, tak budou muset začít hrát za své“. A do třetice dodal: „Být manželkou ‚dezinformátora‘ je horší, než být manželkou kulaka. Prase, které takto argumentuje, by nemělo být novinářem.“

Herec Michal Gulyáš, znalec poměrů v divadelních šatnách, k tomu poznamenal: „Divadla jsou, bohužel, semeništěm kádrování. Zažil jsem to v roce 1989/90. I já byl tehdy nově vrhnut do postavení, ve kterém bych měl kádrovat. Bylo mi 23 let. A víte, co mne tehdy jediného napadlo? ‚Sakra, takhle začíná svoboda?‘ A dnes... O 30 let později si odpovídám... A i Vám bych to chtěl říci: ‚Takhle umírá svoboda!‘,“ zakončil herec.

A Jiří Ovčáček na sociální síti dodal několik analogií. V roce 1941 by se podle něj o Ireně Žantovské psalo v Kukátku Arijského boje, že „I.Ž. z Královských Vinohrad je až příliš často viděna ve společnosti židů“. V roce 1951 bychom se o ní dočetli v Rudém právu, že je to „I.Ž., manželka spřežence imperialistů, lidské skvrny, také nenávidí pracující lid“.

V roce 2019 pak o Žantovské píše Deník N.