Podle Romancova tak je případná „lekce Západu“ spíše ruskou rétorikou nebo zbožným přáním. „Když se podíváme na objem ekonomické výměny mezi Tureckem a EU, potažmo mezi Tureckem a Západem, tak je výrazně vyšší než v případě Ruska. Turci by spáchali ekonomickou sebevraždu, kdyby se přidali k Rusku a někomu by chtěli dávat lekce,“ myslí si Romancov.

Celý text je ZDE

Spekulace o možném novém spojenectví obou zemí podporuje fakt, že turecký prezident přijíždí do Ruska v době napjatých vztahů se Západem, který znepokojuje Erdoganův tvrdý postih údajných pučistů.

V turecko-ruských vztazích však podle Romancova pořád existuje řada třecích ploch, například problém krymských Tatarů, arménsko-ázerbájdžánský spor nebo oblast Střední Asie, kde mají obě země bezpečnostní zájmy.

Zároveň je ale pravda, že vůči EU a USA má Turecko poměrně silné karty, kterými může hrát – žádost o vydání duchovního Fethullaha Gülena vůči USA a migrační krizi vůči EU, připouští Romancov.