Komunistický propagandistický seriál Třicet případů majora Zemana často znají i lidé, kteří se narodili těsně před rokem 1989, nebo dokonce i po něm. Některé české televizní stanice ho vysílají dodnes. Kdyby šlo o čistě detektivní seriál, nebyl by to problém, jenže tady jde o seriál, který divákům předkládal „správnou komunistickou verzi výkladu dějin“. Třeba na rok 1968. Sovětská invaze tu byla podána jako pomoc proti kontrarevoluci. Podobné podání nechybělo ani v dalších dílech. Správný pohled byl divákům vštěpován i v případě komunistického Února 1948 nebo náležitého pohledu na tehdejší underground.

Právě na tato fakta poukazuje Monika Le Fay, když vzpomíná na účinkování Vladimíra Brabce v tomto seriálu. „Může mít někdo dobrý charakter a být slušný, když se podílí na něčem tak oplzlém? Vždyť spousta lidí, kteří byli pošpinění, dodnes žije,“ upozornila Le Fay.

Osobně je proto ráda, že jí rodiče zakazovali se na Třicet případů majora Zemana dívat. „Škoda že to nezakázalo v této zemi víc rodičů svým dětem a sobě navzájem. Pak by tu třeba nebyl ani Babiš, ani Zeman. Pokud vystoupí s kondolencí a dojímáním se nad hercem, který měl charakter, po Jiřině Bohdalové také tihle dva, svět už bude znovu totálně postavený na hlavu a nejspíš nezbude, než přestat se dívat na televizi jako kdysi,“ doplnila dáma.