Na letošek připadne 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se, v kontrastu k tomuto výročí, tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

Dozvěděli jsme se, že nevyhnutelný důsledek svobody volby, tedy to, že si lidé zvolí své zástupce podle svých preferencí, se části společnosti hrubě nelíbí. A bohužel se s tím neumí smířit. Místo aby chápali, že v našem systému se strany u moci střídají, místo aby nabízeli voličům své myšlenky, usilovali o jejich důvěru a připravovali se na dobu, kdy dostanou příležitost vládnout, volí někteří představitelé parlamentních stran silně negativní rétoriku. Posilují tak dojem, že vše je špatně, posilují v občanech pocit rozdělené společnosti, ale přitom nepřinášejí nic pozitivního. V druhé části společnosti, která je soustavně osočována a pro své volební preference urážena, potom nutně sílí odpor k tomuto stylu politiky. Schází nám respekt k odlišným názorům – ale respekt skutečný, nikoliv pouze slovně deklarovaný.

Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co toto hnutí vlastně reprezentuje?