Podle MF je válka podobná jak Vietnamu, tak první světové. Vietnam připomíná tím, že technologicky vyspělá okupační síla zabrala velká města a obydlená území, ale nechala Tálibánu zbytek. Tálibán tak údajně kontroluje tři čtvrtiny afghánského území. První světovou zase připomíná tím, že ani jedna strana není schopna dosáhnout vítězství, takže je válka čím dál krvavější. Tálibán chce urvat před mírovým jednáním co nejvíce zisků.

Zabití instruktorů z NATO prý není v afghánské armádě nic tak výjimečného, umírá tak podle MF každý pátý voják NATO v oblasti. Rekruti často pocházejí z primitivních vesnic a nikdo neví, proč do armády vstoupili a zda nejsou špehy pro Tálibán. Spousta jich při výcviku zmizí, některé přestane bavit, někteří odejdou informovat Tálibán o taktikách a zbraních afghánské armády.

Že se s Tálibánem bude muset jednat o kontrole nad územím uznávají snad všichni. Svou roli v jednáních by mohlo sehrát i Rusko. Již v srpnu ozbrojenci přijali pozvání na mírové rozhovory pořádané Kremlem. Tyto se sice kvůli protestům afghánské vlády nekonaly, nicméně přijetí pozvání o něčem svědčí. Podle analytiků se chce Rusko v oblasti znovu uchytit. Jednak aby posílilo svůj v devadesátých letech pošramocený status velmoci, dále proto, aby chránilo své hranice před potenciálním vznikem radikálního islámského státu ve Střední Asii. Islámský stát se v Afghánistánu uchytil a Tálibán o konkurenci nestojí. Nechuť k Rusům zřejmě po sedmnácti letech americké přítomnosti již vyčpěla.