Píše to v textu pro ParlamentníListy.cz, ve kterém se jako překladatelka navíc zamyslela nad různými alternativními překlady tohoto slova. „Označit vzbouřené kundy (anglicky) za vzbouřené kundy (česky) není tudíž nic jiného než vysvětlení významu, jakkoliv to v překladu zní," píše. Miloš Zeman podle ní dobře věděl, co dělá, když tato slova říkal.

Ve skutečnosti je ale podle Ryšánkové jedno, co se píše ve slovnících. Pravou podstatou kauzy je prý nenávist k prezidentovi, tentokrát zabalená do pokrytectví. Ani téměř po dvou letech se prý určité skupiny nesmířily s tím, že prezidentem nebyl zvolen ten, kterého lidu vehementně doporučovali. Zajímavým navazujícím krokem jsou prý úvahy o omezení prezidentských pravomocí, v kontextu přímé volby víceméně nepochopitelné.

Zajímavé také prý bude sledovat, jak se s kauzou vypořádá Český rozhlas, respektive jeho dohlížitelské orgány. Bylo by prý velmi zvláštní pro příště vysílat debatu s prezidentem republiky po 22. hodině.

Celý text Ireny Ryšánkové:

Fakt je mi to líto, ale „pussy“ znamená opravdu „kunda“. Nejen, že to „vím“, protože angličtina je můj druhý jazyk, ale pro jistotu jsem se podívala i do akademických slovníků. Čtyřdílný Anglicko-český slovník autorů Karla Haise a Břetislava Hodka z roku 1992, který vydala Československá akademie věd, uvádí, že slovo „pussy" znamená vulgárně vulva. Longman Family Dictionary z roku 1991 sděluje pussy – vulva (vulg.). No, vulgární výrazy pro vulvu mne napadají dva, a to je ještě ta kunda vcelku přijatelnější (přemýšlím, jestli s tím nějak souvisí slovo „kunďaba“, ale vzhledem k tomu, že jej používala i moje matka, asi ne). Ty dívky se prostě jmenují Pussy Riot a už poměně dlouho konzistentně naplňují název své skupiny slovy i činy. Nad slovem Riot vždycky přemýšlím, protože „riot“ ve mně evokuje obraz hořících aut a zakuklených vrhačů molotovů. Chápu, že někteří měšťáci jsou zděšeni oním nelítostným překladem slova, kterého měli doteď plná ústa, ale tak to prostě je. Jak by to asi chtěli překládat? Jako „Nepokojné čičinky"? Označit vzbouřené kundy (anglicky) za vzbouřené kundy (česky) není tudíž nic jiného než vysvětlení významu, jakkoliv to v překladu zní.

Jsem přesvědčená o tom, že Miloš Zeman věděl, co dělá i říká, reakce všech odhadl dopředu a že diskuzi způsobit chtěl. Můžeme se ptát, jestli mu za to poražený soupeř a jeho stoupenci stojí. Stoupenci poraženého soupeře „svůj boj" nevzdávají. Ano, i jejich oblíbený používá „šrapnely“ a ano, nikdo se nepobuřuje. Resp. se nepobuřují ti, kteří mají přístup do médií. Ostatně mně se v tom ryku vybavil životopis Agathy Christie. Píše v něm, že viktoriánci považovali za skandální, když někdo použil slovo „břicho“. Nu vida. Stačilo pár desítek let, a ona kunda...

Rozhlas si chce o Zemanově vyjadřování pohovořit s Hradem. No, u toho bych chtěla být. Bude hlava státu na žádost ředitele Duhana psát stokrát „budu mluvit pouze slušně“? Přesune rozhlas přenos Hovorů z Lán na čas po 22. hodině?

S kritikou přispěchal i bývalý ředitel rozhlasu Richard Medek, ten, který po tom místě tak toužil, že kvůli tomu nechal vyhodit i ředitele Kasíka, pak ovšem zjistil, že musí nést za svá rozhodnutí odpovědnost a tak se raději zhroutil. Není nad kvalifikovaného kritika.

Ryk, který Miloš Zeman způsobil, je… Snad typický. Miloš Zeman vyhrál navzdory těm, kteří mají přístup do médií a kteří několik týdnů vytvářeli dojem, že boj o post na Hradě je jasný, stejně jako vítězný kníže. Je otázkou, proč Miloši Zemanovi stojí za to se ještě zabývat soupeřem, který prohrál a už nad ním nikdy nevyhraje. Možná je to drobná odplata za to, jak se chovali „Karlovi“ příznivci před volbou a jak se ostatně chovají i po ní. Lidsky zcela pochopitelné.

Přečtěte si vše o kauze prezidentských vulgarismů.

Vítězství Miloše Zemana způsobilo zkoprnění a nenávist, která přetrvává. Lid, netotožný s kritiky, si zvolil někoho jiného, než chtěl americký velvyslanec, média a liberální ona příslovečná kavárna. Učitelé odmítali pověsit obraz prezidenta, protože „lid“ si zvolil někoho, koho nechtěli. Ďjo, lid je mrcha. Našla-li bych učitele, který svěsí obraz prezidenta ze zdi, změnila bych pro své dítě školu za poněkud méně úzkoprsou.

A Hovory z Lán jen vyvolaly novou vlnu se starým obsahem nenávisti a pokrytectví. Média vytvářejí opět pocit, že nic děsivějšího se stát nemůže. Ale lid, který se chová jako suverén, má své starosti. Jiné než novináři a hrstka „intelektuálů". Jsem přesvědčená, že horníkům je pobouření těch, kteří ještě nepřijali porážku, vcelku jedno. Slovník Miloše Zemana zakryl zcela jeho cestu do Číny a to, co tam dojednal. Přitom na kvalitě obchodu se zeměmi BRICS, Čínu a Rusko nevyjímaje, ne na členství v EU, bude stát v nejbližší budoucnosti prosperita této země.

Sněmovna mezitím opět touží omezit pravomoci prezidenta. Lidem zvolený prezident by měl být naopak silnější, ale když on ten lid prostě neví, koho bychom chtěli „my“, že jo. Je to bída, ten lidem zvolený prezident. Kdyby to zákonodárci věděli, nic takového by lidu nedovolili. Jsou s tím jen problémy.

Miloš Zeman udělal dvě věci – rozlítil bulvarizující se a zjednodušená média. A rozlítil své odpůrce doběla. Na pointu příběhu si musíme počkat. Protože ji zná jen on.

O vulgarismech si nicméně rozhlas určitě promluví s prezidentskou kanceláří. Výroky prezidenta se bude zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Rada Českého rozhlasu. Nebudou ale posuzovat slova hlavy státu, ale to, zda nepochybil rozhlas. Dle mého názoru Jan Pokorný nepochybil a Kodex Českého rozhlasu ani povinnost vysílatele dle vysílacího zákona neporušil. A prezident? Dal nám „na vlastní kůži" poznat moralizující pokrytectví.

Irena Ryšánková

autorka je překladatelka a publicistka