Daniel Hůle se narodil v roce 1976, takže v době sametové revoluce mu bylo třináct let a listopadové události ho mile překvapily. Jedním dechem však dodal, že po roce nebylo možné očekávat zázraky, protože česká společnost prožila předchozích 50 let v totalitě, napřed v nacistické a pak v komunistické, což se na společnosti jako celku muselo podepsat. Na školách ostatně dodnes učí řada lidí, kteří svou kariéru odstartovali ještě v dobách normalizace a jsou touto dobou ovlivnění dodnes.

Celkově třicetiletý vývoj od roku 1989 hodnotí pozitivně, ale má prý pochopení i pro tu část společnosti, která to tak nevidí. „Rozumím ale tomu, že mnoho z více než dvou milionů lidí aktuálně přímo dotčených exekucí či jinak chudých to hodnotí jinak. Spíše než tyto lidi odsuzovat, bychom jim měli naslouchat,“ prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.  

Hesla sametové revoluce, touha po svobodě a hledání pravdy mají podle spolupracovníka Člověka v tísni svou platnost i dnes. Má to ale háček.

„Rozhodně je nevnímám jako vyprázdněná, jen nevidím mnoho jejich autentických nositelů. S odchodem Václava Havla zmizela jednoznačná autorita, která by nám připomínala, že máme věřit v naději. Místo toho někteří Havlovi obdivovatelé s těmito pojmy nakládají tak inflačně, že už si lze jen těžko představit, co tím vlastně myslí,“ varoval Hůle.

Skutečností podle něj je, že pro řadu lidí hesla z doby sametové revoluce mnoho neznamenala. I této části společnosti bychom se však podle Hůleho měli pokusit porozumět.

„My, pro které je Václav Havel hodnotovou ikonou, bychom se měli snažit více rozumět ostatním lidem, se kterými žijeme, dokázat nahlédnout za okraje velkých a bohatých měst a hlavně nezapomínat, jak Havel dokázal přátelsky a pozitivně jednat s lidmi. Pokud si myslíme, že to u nás už horší být nemůže, protože má slovo ta druhá část Čechů, velmi doporučuji porozhlédnout se za naše hranice. Může být mnohem a mnohem hůř. A to, co předvedly námi, kavárnou, zvolené elity, přineslo milionům lidí jen bídu a smutek,“ varoval Hůle.