V poslední době se šíří nový fenomén, který se na první pohled jeví jako nevinný a dokonce chvályhodný: dětské školní parlamenty. Děti hlasují, rozhodují, „vládnou“. Ale co když odhlasují konec domácích úkolů? Učitelé, svázáni pravidly, musí ustoupit. Kde je hranice mezi svobodou a chaosem? Tohle není demokracie. Tohle je triumf slabosti nad silou, průměrnosti nad výjimečností, stádnosti nad individualitou.
Vzdělání, které mělo být výsadou silných myslí, se mění v nástroj pro udržení mas v poslušnosti. Děti, které by měly být vedeny k tomu, aby překračovaly hranice, jsou místo toho učeny, že jejich laický názor má větší váhu než léta zkušeností a moudrosti učitele. Kam to povede? K světu, kde každý rozhoduje o čemkoli, aniž by rozuměl čemukoli. Už jsme to viděli. A dopadlo to krvavě.
Vzpomeňte na Čínu, studnici východní moudrosti, během Kulturní revoluce. Žáci a studenti, zhypnotizovaní ideologií, dostali moc nad svými učiteli. Ti, kdo měli předávat vědění, byli ponižováni, mučeni, zabíjeni. Školy se proměnily v arény násilí, kde rozum a vzdělání byly označeny za „zlo“. Výsledek? Generace ztracená v temnotě ignorance. Země na pokraji propasti.
A dnes? Představte si firmu, kde zaměstnanci hlasují o tom, co se bude vyrábět. Bez znalostí, bez strategie, jen podle momentální nálady. To není svoboda – to je cesta k bankrotu. K anarchii. K zániku.
Demokracie znamená, že každý hlas má stejnou váhu, ale pouze v určitých situacích, například při volbách. Ne při exekutivě nebo legislativě, což jsou dva ze tří pilířů demokracie. Exekutiva a legislativa vyžadují odbornost, zkušenosti, zodpovědnost. Pokud bychom tohle pravidlo porušili, skončíme v chaosu.
Co by se stalo, kdybychom další pilíř demokracie svěřili dětem? Představte si, že bychom měli školní dětské soudy. Děti, které ještě neznají složitost zákonů, nemají životní zkušenosti ani schopnost pochopit důsledky svých rozhodnutí, by měly moc rozhodovat o vině a trestu. Představte si, že by malý chlapec nebo dívka, vedeni momentální náladou nebo vlivem vrstevníků, měli určovat osudy druhých. Co by se stalo, kdyby jejich rozhodnutí ovlivnila hra, předsudek nebo dokonce pomsta?
Není to náhoda. Není to nevinný projekt. Nejedná se náhodou o plán elit? Vychovat generaci, která nebude myslet. Generaci, která bude jen poslouchat, plnit příkazy, nekritizovat. Poslušné stádo. Snadno ovladatelné. Elity potřebují své otroky, kteří sní sen, že jsou svobodní, a žijí v iluzi, že mají moc. Demokracie bez rozumu a zodpovědnosti je jen zástěrka pro chaos a zkázu – chaos, který nakonec slouží těm, kdo mají skutečnou moc.
A právě to může být výsledkem a cílem těchto experimentů. Elity, které ovládají finance, média a politiku, si uvědomují, že skutečná svoboda a vzdělání jsou pro ně hrozbou. Proto vytvářejí iluzi svobody, aby lidé věřili, že mají moc, zatímco ve skutečnosti jsou jen loutkami v rukou těch, kdo tahají za nitky. Dětské parlamenty, hlasování bez znalostí, rozhodování bez zodpovědnosti – to vše jsou nástroje, které slouží k tomu, aby z lidí vychovaly novodobé otroky s pocitem vlastní svobody.
Občané, probuďte se! Skutečná svoboda není iluze. Skutečná svoboda vyžaduje rozum, znalosti, zodpovědnost. Vyžaduje, abychom byli kritičtí, abychom zpochybňovali to, co nám je předkládáno, abychom hledali pravdu. Pokud se necháme oklamat iluzí svobody, staneme se novodobými otroky, kteří si budou myslet, že jsou svobodní, zatímco ve skutečnosti budou jen nástroji v rukou těch, kdo mají skutečnou moc.
Nenechte se oklamat malichernostmi. Nenechte se oklamat iluzí svobody. Skutečná svoboda je v našich rukou, ale musíme si ji chránit a bránit. Jinak skončíme tam, kde rozum končí a vládne šílenství. A historie nám ukazuje, jak takové šílenství dopadá. Krví a troskami.
