Otázka a téma pořadu zněla: „Co dělat, když s vypuknutím nějaké krize přestane fungovat stát?“ Moderátorka to konkretizovala: „Co všechno si vlastně máme představit, že nebude, když přijdeme o stát, když stát přestane plnit svou funkci a přestane i vytvářet iluzi, že ji plní?“ Podle Cílka je to dobrá iluze. Koneckonců i peníze jsou iluze, protože věříme, že mají cenu. „Stát existuje, pokud existuje aspoň nějaké vysílání rozhlasu. Ukázalo se to v letech 1945 a 1968 v bitvách o rozhlas,“ říká.

Při takové krizi bychom podle Cílka přišli o bezpečí. „V okamžiku, kdy dojde ke krizi, část policistů by nenastoupila do služby, třeba ti, kteří nesnášejí své nadřízené. Nebezpečí nepromyšlených policejních reforem je v tom, že se vzbuzuje nenávist mezi lidmi, takže řada policistů, i německých, by neposlechla rozkazu svých nadřízených, nebo by se vůbec nedostavila. Další část policistů by odešla domů chránit svou rodinu, protože by sami dobře věděli, jaká je situace,“ popisuje hypotetickou situaci.

A dodává: „Naše armáda má tolik vojáků ve zbrani, že stačí jen ochránit generální štáb, několik elektráren a zbytky technické infrastruktury, která je důležitá pro provoz státu. Je to proto, že i když vezmeme těch pár tisíc vojáků ve zbrani, tak to musíš vydělit dvěmi nebo třemi, protože část vojáků musí spát, nebo se někam přesouvat. To znamená, že v okamžiku krize nebude fungovat ani armáda, ani policie. Možná později, ale z počátku ne.“