„Varoval před narůstajícím rizikem ruské agrese v době, kdy to většina politiků i politologů neviděla nebo vidět nechtěla,“ řekl Miroslav Kalousek během obřadu. Jefim Fištejn vzpomínal na jeho novinářské působení, byl podle něj „pokračováním prvorepublikové etiky novinářství“. Z novinářů na pohřeb dorazili třeba Michal Kubal nebo Jakub Szántó.

Jaromír Štětina vstoupil ve veřejnou známost poprvé právě jako novinář, ale pestrý byl jeho život už předtím. V jeho rodině se mísily komunistické i „buržoazní“ vlivy, babička byla zakládající členkou KSČ. 

Sám Štětina se stal členem strany v roce 1965, legitimaci vrátil v srpnu 1968. V sedmdesátých letech přesto vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě a pořádal výpravy do Sovětského svazu, zejména Sibiře, i dalších asijských zemí, z nichž vydal několik cestopisů.

Fotogalerie: - Poslední rozloučení s Jaromírem Štětinou

Na konci osmdesátých let pořádal politické přednášky a byl několikrát zadržen StB. Po listopadu 1989 se stal redaktorem Lidových novin, podle vzpomínek Jana Petránka, který tam tehdy vedl zahraniční rubriku, zaujaly především jeho reportáže z povstání proti Ceaucescovi v Rumunsku.

V Lidových novinách byl v letech 1993–1995 šéfredaktorem a současně zde založil Nadaci Lidových novin, původně pro koordinaci humanitární pomoci pro obležený Náhorní Karabach, ze kterého Štětina reportoval. Z nápadu se postupně zrodila nezisková organizace Člověk v tísni. Mělo jít o jeho nápad, i když u realizace byl dominantně jeho někdejší cestovatelský kolega Šimon Pánek.

Štětina založil soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, která se specializovala na zpravodajství z válečných konfliktů. Známými se staly hlavně jeho reportáže z Čečenska. Někteří mu ale vyčítali, že příliš fandí straně separatistů a jejich radikální velitele si poněkud romantizuje.

V roce 2004 kandidoval v Praze 10 do Senátu a po vítězství se stal prvním senátorem za Stranu zelených. Při jeho druhé senátorské kampani v roce 2010 se objevily informace o jeho spolupráci s StB, které Štětina vysvětloval tak, že coby agent Plavec zachránil řadu lidí včetně svého otce. Později ale celou aféru označoval za spiknutí BIS proti jeho osobě.

V roce 2014 uspěl na kandidátce Starostové a nezávislí ve volbách do europarlamentu, kde byl místopředsedou podvýboru pro obranu. Zabýval se tématy lidských práv a ruské propagandy, což zrovna v době jeho mandátu začala být velmi sledovaná otázka, když s ruským vlivem bylo spojováno referendum o brexitu nebo první vítězství Donalda Trumpa.

Ještě jako senátor se aktivně účastnil majdanských protestů v Kyjevě, jako europoslanec pozval do Bruselu zakladatele pluku Azov Andreje Bileckého, ačkoliv pluk byl v USA na seznamu neonacistických organizací. Propagoval co nejširší spolupráci EU s Ukrajinou a Gruzií a prosadil v Evropském parlamentu několik usnesení proti Rusku nebo Bělorusku.

Po vypršení mandátu byl stále výrazným komentátorem mezinárodního i domácího dění. V roce 2021 zaujal prohlášením, že pokud zemře na covid, může za to premiér Babiš. Neváhal se však pohádat ani s diskutéry podobného názorového zaměření.

V loňském roce vyjádřil obavu o svůj život po informaci, že je na ruském seznamu hledaných osob.

Psali jsme:

„Jejich předci aspoň nesomrovali.“ Foldyna seknul Azováky, kteří se chystají do Prahy

Já jsem na ruském seznamu? Štětina se vyděsil, bojí se prý o život

Štětina: Nacisti? Jejich vůdce mi řekl, že nejsou

Pane Štětino, Jurečka vám chce snížit důchod… Sranda kolem lidoveckého nápadu na potrestání estébáků