Říká se, že papír snese všechno a u politických billboardů na to evidentně spoléhají textaři reklamních agentur. Před volbami do Evropského parlamentu jsme opět jednou svědky konfrontace sloganů, které kvůli nezbytnému zjednodušení ignorují logiku a nedávají smysl.

Strany, které se snaží oslovit euroskeptiky, deklarují vůli hájit v Bruselu národní zájmy. Politici, kteří cílí na proevropské voliče, slibují, že udrží zemi Evropě. Přestože se na billboard spotřebuje hodně papíru, tvůrce sloganu se na něm nemůže rozepisovat proč, kdy a jak se bude jeho heslo uskutečňovat. Pozornost, kterou řidič věnuje billboardu u dálnice, se počítá na vteřiny. Na argumentaci prostě není čas.

Hlavní problém vlasteneckých hesel spočívá v tom, že v Evropském parlamentu mezi sebou soutěží politické frakce, jejichž členství je internacionální. Handluje se o charakter EU jako celku, například jak má být Evropa zelená, anebo jak se v ní podělit o imigranty. V praxi se při tom nehledá kompromis, realizuje se záměr nejsilnější frakce. Národní zájem není v europarlamentu téma, agendou tam jsou evropské zájmy, přesněji zájmy lobbistů, kteří poslancům píší noty.

Pokud jde o slogany, bránící EU před jejími odpůrci, jde o typické dobývání se do otevřených dveří. Zůstat v EU skutečně není problém. Těžké je z EU vystoupit. Naivní je ovšem i představa, že poslanci budou EU budovat, nikoli bourat. Evropský parlament nic nebuduje. Náplní jeho práce je regulace, centralizace a dozor, a samozřejmě servis pro vlivné korporace. Poslední dobou Evropský parlament legislativně zajišťuje demontáž evropského hospodářství, militarizaci politiky a demografický rozvrat.

Na billboardech dobře vypadá, že zobrazený kandidát nezradí zemi, ve které kandiduje. Taková zrada ovšem nehrozí. Být zvolen v členské zemi, znamená být zvolen v Evropské unii. Národní státy disponují omezenou suverenitou, v praxi jsou podřízeny celku. Zradu lze dnes spáchat pouze na Evropské unii. Vlastenecký slogan by tedy měl logicky znít: „Zradím EU!“

U voleb do Evropského parlamentu má volič jen dvě možnosti. Hlásí se ke spoluúčasti, nebo ke spoluvině. V obou případech se volí pokračování projektu, ve kterém se za pochodu změnila pravidla. Původní plán byl zajistit v Evropě mír tím, že se z bývalých nepřátel stanou spolupracující partneři. Tento výborný nápad zničila integrace, jejímž motorem není evropská vzájemnost, nýbrž nadnárodní byznys. Zájmem nadnárodního byznysu není partnerství národních států, ale jejich likvidace.

Evropské volby nejsou šancí reformovat EU. Návrat ke kořenům nelze svěřit evropským poslancům. Reforma EU je úkolem národních parlamentů a národních vlád. Je to samozřejmě úkol přetěžký, neboť národní reprezentace čelí tlaku agresivních bruselských pátých kolon, které jsou rozlezlé všude. Posílání zástupců do Bruselu je projevem rezignace na regionální, lokální, respektive národní zájmy. Papír sice snese všechno, ale chybí textař, který by třemi slovy vysvětlil voličovi, že ať zvolí do Bruselu kohokoli, neovlivní nic.