Úvodem se hovořilo o situaci na Slovensku, konkrétně v souvislosti s atentátem na slovenského premiéra Roberta Fica. Spekuluje se mimo jiné o proruských i protiruských postojích muže, jenž byl po útoku zadržen. „Já z toho mám hlavně pocit, že strašně rychle spěcháme k nějakým jednoznačným závěrům. A já jako novinář, který znám tyhle zkratky, tak jsem čím dál opatrnější. Myslím, že snaha zarámovat toho pachatele do nějakého jednoduchého rámu, takového, onakého, plus, minus, tam, Západ, Východ, je předčasná, že skutečně potřebujeme vědět víc. Že je to tragédie, to je nepochybné. Že taková věc je naprosto nepřijatelná a že je potřeba ji jasně odmítnout, to je druhá věc. Zdálky viděno, ten slovenský politický souboj už delší dobu připomínal jakýsi natlakovaný hrnec, který vybuchne dříve nebo později. Ty různé výhrůžky násilím a velice ostrá rétorika tam byly všudypřítomné. Tohle je jenom tragické završení a doufám a pevně věřím, že celá slovenská společnost a částečně i my, kteří na to koukáme, si z toho vezmeme velké varování," poznamenal Pazderka a rozebral také to, kam až situace na Slovensku může vést. 

„Vede to k věcem, které se právě staly, které si připomínáme, k tomu násilí, nejenom verbálnímu, ale potom skutečnému. Já jsem strávil docela hodně času v zahraničí, konkrétně i třeba v Polsku, a musím říct, že kdykoliv se vracím do České republiky, tak lidem připomínám, zdaleka ještě na tom nejsme tak špatně, jak bychom si možná interně mysleli. Tím neříkám, že tady je všechno ideální, ale sleduji opravdu s obavami nejenom situaci na Slovensku, dávno se něco podobného stalo v Maďarsku. Já jsem působil čtyři roky v Polsku, a když jsem viděl ty urážky ad hominem a tu obrovskou nenávist mezi oběma těmi tábory, která připomínala takovou jako tichou, ale intenzivní občanskou válku, tak mně z toho opravdu nebylo dobře. A znovu říkám, v Česku to ještě není tak špatné. A myslím, že pokud nám tyhle události připomenou, že to je slepá ulice a že to je fakt šikmá plocha a že bychom si měli toho středu, toho prostoru pro nějakou diskuzi, ať jsme zleva, zprava, takoví, onací, skutečně vážit a že bychom měli respektovat určitá pravidla, za která nepůjdeme, tak to bude jedině dobře. Vím, lehko se to říká, hůř se to naplňuje, ale je to nesmírně důležité," dodal Pazderka a vzpomněl na to, jak byl před pár lety napaden starosta Gdaňska Pavel Adamowicz.

„V těchto případech je strašně těžké potom rámovat to, jestli šlo vyloženě jenom o politický motiv, byť tam nějaký motiv byl, a zároveň kombinaci s dalšími faktory. Někde jsem to četl a souhlasím s tím naprosto, že zvednout tu vlnu násilí, rozdmýchat verbálně to násilí, že je nesmírně jednoduché, ale vlastně tu vlnu potom zastavit, to už jednoduché není, tam pojďme si dát pozor. To jedno a druhé souvisí," dodal.

Pazderka také rozebral, v jakém prostředí v současné době fungujeme. „Vezměme si jenom otázku sociálních sítí a všeho, co nás vlastně obklopuje, co posiluje střet ve společnosti. Většinu svého profesního života jsem působil ve veřejnoprávních médií, tam jsme úplně pod drobnohledem, když funguješ v soukromých médiích, ale ctíš nějaké standardy, tak pořád strašně narážíš, zaplaťpánbůh, na nějaké limity toho, co se nesmí říkat, co se musí ověřovat, co si uvedl špatně a musíš se omluvit. A já úplně žasnu, jak lidé najednou vedle toho úplně ignorují tu obrovskou vlnu internetu, sociálních sítí, které jsou totálně nefiltrované. Druhá věc je, že algoritmus sociálních sítí posiluje konflikt, posiluje verbální konflikt, tedy svým způsobem násilí. A jak tohle všechno strašně rychle potom najednou žene lidi do konfliktu, navíc když s tím někdo nemá dobré úmysly. Kam to až může vést? A je to vždycky tak, že tohle verbální politické násilí posiluje, vlastně zvedá takový ten prach různých lidí, kteří jsou nejistí, kteří jsou něčím zneklidněni, a v momentě, kdy to vidí a slyší kolem sebe, no, tak je to nutká k něčemu takhle strašlivému a tam potom nemůžeš říct, že to je jenom politika, že to je jenom tady tahle věc, ale ona je prostě vezme s sebou a pak vede k takovýmhle věcem. To je strašně nebezpečné," řekl Pazderka.

Řeč byla i o rétorických útocích vládního a protivládního tábora u nás. „Jsme na podobné trajektorii, protože žijeme v současném světě, ve kterém dominuje internet, ve kterém velice silnou roli hrají sociální sítě. Vidíme to napříč těmi společnostmi všude v Evropě, hluboce rozdělené Polsko už bylo zmíněno, to samé velice ostrá debata ve Francii, v Británii, hluboce rozdělené USA. Takže to není výjimka. Mně někdo, když jsem byl zpravodajem v Moskvě, řekl o Češích, že my jsme takoví slovanští Němci. A myslím, že to trošku platí, takže nám vlastně trošku nahrává, že jsme jako víc racionální než zbytek těch Slovanů kolem nás, kde těch emocí je víc. Tak to může být naše výhoda. Na druhou stranu, já bych si moc nefandil, situace na Slovensku je varovný signál toho, co se může stát kdekoliv, včetně České republiky," dodal Pazderka.

Jak bude vypadat nyní situace na Slovensku? Dají se očekávat další kroky proti médiím? „To nebezpečí hrozí. Jenom doufám a věřím, že takhle tragická věc, bezprecedentní nejenom ve slovenské politice, ale v celé střední Evropě, byť už jsme zmínili třeba ten polský případ, tak že zatřese tou společností a že ji zastaví. Doufám a věřím, že to tak bude. Zároveň připomínám, že ten napěchovaný kotel emocí zdaleka nezmizel a že s touhle tragickou událostí bohužel hrozí ten druhý scénář, že se to vlastně ještě rozjede naplno," řekl Pazderka.

„Nejsem odborníkem na Slovensko a nerad komentuju věci, kterým nerozumím. Ale obecně je to apel pro tu společnost, pro novináře, pro společnost jako celek, pro politiky, aby skutečně vážili slova, aby každý ve své profesi, každý ze svého úhlu pohledu prošel si zpětně věci, které jednak vyslovuje, které jednak dělá, kterými provádí ten politický souboj, a aby si řekl, jestli to není za hranou toho, co už jako skutečně podněcuje nenávist. Myslím si, že vždycky ta hrana, aspoň pro mě, byly takové ty nenávistné věci ad hominem, takové ty, kdy už člověk cítí, že padají všechny zábrany a že už se jde skutečně ke zesměšňování a napadání a konkrétním nadávkám a věcem, které bohužel na tom Slovensku v poslední době opravdu byly cítit a vidět vůči prezidentce Čaputové a napříč politickým spektrem právě vůči novinářům. A to je věc, kdy doufám a věřím, že takhle tragická událost zastaví vlastně tenhle proud jako celek," sdělil Pazderka.

„My máme na Českém rozhlase Plus pořad, který se jmenuje Pro a proti. A docela dost často slyším různé výtky: Proč rozdmýcháváte konflikty a proč vlastně neustále vyhledáváte nějaký střet a tak? A já na to vždycky odpovídám, tohle je pořad, který je věnovaný tomu, že ve společnosti je logicky, správně, přirozeně nějaká paleta názorů, ty na sebe naráží. A my jako společnost musíme být schopní se o těch věcech z různých úhlů pohledu pokoušet bavit tak, aby nedocházelo k nějaké nenávisti, střetům ad hominem, k něčemu, co se vymkne kontrole. Pokud společnost zvládne bavit se věcně, bez nenávistných útoků, které přitahují největší pozornost, co si budeme povídat, o spoustě věcí, pak je to naprosto legitimní, správný politický souboj. A pak i já jako novinář mám pocit, že jsme ho zachytili, že jsme vlastně možná trošku jako z toho napěchovaného papiňáku upustili plyn emocí a dostali se k nějaké podstatě. Pokud bych měl pocit, že diskuze je prvoplánová, že má rozdmýchávat emoce, co si budeme povídat, znovu a znovu platí to, střet vyvolává, přitahuje pozornost, to vědí právě i ty sociální sítě a další hráči. No, tak bych měl pocit, že jsem součástí něčeho, co rozjíždím v té společnosti a může skončit nedejbože takhle tragicky," řekl Pazderka.

„Ta hranice je vlastně za hranou. Já ji cítím dost jednoduše v tom, že je možná výměna, ostrá, tvrdá výměna argumentů, ale dost často to pak sklouzává právě k té nenávisti, vlastně k urážkám a k těm ad hominem různým útokům, které dost často končí nálepkováním a snahou zesměšnit. To je mimochodem zajímavé, že i ty sociální sítě, nevím, jestli si toho všímáš, ale hodně často diskuze končí takovým tím zaškatulkováním člověka. Já tu nechci znít jako nějaký mravokárce, jenom si to hlídám, snažím se opravdu pouštět do diskuze v momentě, kdy mám pocit, že dává smysl, že tam je nějaká výměna názorů, a docela si dávám pozor právě na to, abych nenálepkoval, neškatulkoval, abych se snažil porozumět tomu, jestli mi ten člověk něco chce říct. V momentě, kdy útočí a kdy tam i cítím, a to dost často vidíš na sociálních sítích, někdo hází takový ten pomyslný háček. Než se zaútočí zpátky nebo tak, tak se snažím toho vyvarovat, protože si myslím, že to je slepá ulice," dodal Pazderka, že existují ale i lidé, které žádná diskuze nepřesvědčí.

„A to je škoda. Na Slovensku se vedla před tím tragickým činem velmi emotivní debata o tom, jestli společnost ještě potřebuje veřejnoprávní média. A teď jsem ve střetu zájmů, dělal jsem v České televizi, teď jsem v Českém rozhlase, byl jsem ale v soukromých médiích, myslím si, že je nezastupitelná role soukromých médií, ale všímám si, že společnosti, které mají kvalitní veřejnoprávní média, tak mají víc klidu. Že to zvláštním způsobem tu společnost tak jako zklidňuje a pořád to vytváří menší, větší, kvalitnější, lepší, horší prostor pro nějaké potkávání se vprostřed. A to bych hrozně nerad, aby ztratila česká společnost. Může být milion výhrad a milion debat a správných debat o tom, jak mají veřejnoprávní média vypadat, kolik toho mají nebo nemají dělat, co mají dělat ještě na internetu, správně, legitimně. Ale nenechme si to úplně vzít, ten prostor je nenahraditelný. A já jsem to zažil v Polsku. Je strašně rychlé a snadné veřejnoprávní média zbourat, zároveň je to nevratné a dost těžko se to potom vrací," sdělil Pazderka.