Podle Cílka jsme teprve na začátku energetické krize, protože topná sezóna teprve začíná. „Řada lidí má ještě stále našetřené nějaké peníze, aby překonala vysoké ceny plynu a elektřiny. Ale jak to bude za tři měsíce? Nebo za půl roku, kdy budou lidem docházet peníze?

Ta krize teprve začne. Zatím se to moc neprojevuje. Já nevím, pokles obchodních tržeb o sedm procent, nebo někdo to má o deset procent, ale zatím je peněz ve společnosti relativně dost. Ale postupně začnou docházet a začne být víc úzkosti, víc strachu, víc obav, víc samozásobitelství,“ upozorňuje.

Celé dění vnímá spíše jako něco, co zkrátka muselo přijít. „Ze studia antické literatury vyplývá jeden motiv, který se mi neustále vrací a který je tam několikrát zdůrazňován, a to, že lidé nedokážou žít dlouhou dobu v blahobytu a že je to korekce našeho chování,“ míní.

Zároveň současnou dobu vidí i jako čas, v němž se rozhoduje o budoucím duchovním směřování. „Myslím, že to doopravdy začíná definicí smyslu života, a to je definice osobní. Zároveň jsme na tom materiálně tak, že i když by bylo o dost hůř, tak se dostaneme, dejme tomu, na úroveň roku 1960, z daleka tam ještě nejsme. A to byla doba, kdy mnoho lidí dokázalo žít pěkné životy,“ podotýká filozof.

Cesta ke skromné spokojenosti tak povede přes sociální výbuch: „Takže z tohoto pohledu já z toho nemám tak hrozně velký strach, ale vím, že tato cesta k této skromné spokojenosti povede pravděpodobně přes sociální výbuch,“ predikuje Cílek.

Součástí psychologické resilience je podle něj hlavně schopnost vidět hezké věci. Nyní jsme v progresivním růstovém stadiu, kdy se vytváří nový typ společnosti. A ne každá generace má štěstí být u velkého mentálního, civilizačního zlomu, dodává k transformaci společnosti filozof, podle něhož jsme ve fázi rozbíjení společenského tmelu. Jak se však zhoršují podmínky, tak se lidé dávají dohromady.