Střet zájmů považuje celkem 501 europoslanců za prokázaný. „Lítá v něm náš předseda vlády. On reaguje tak, že několik českých, jeho kritizujících europoslanců ovlivnilo těch asi pět set kolegů z celkových 705. Úžasný výkon,“ píše Fendrych a dodává, že takové lidi by si měl premiér pěstovat, ne je prohlašovat za vlastizrádce.

V kontextu s tím útočí i na váženou europolitičku Hohlmeierovou, členku CSU, dceru Franze Josefa Strausse. „Jeho účet útočí na europoslance, uráží je. Škodí nám, až se z něj kouří,“ konstatuje dál komentátor.

Po koronakrizi a posledních průzkumech veřejného mínění Babišovi zřejmě „narostl hřebínek“. „Cítí se silný, doma je zvyklý vysmívat se českým poslancům, Sněmovna je pro něj žvanírna, neváží si ani europoslanců. Ale hlavně: jde mu na prvním místě o sebe, o jeho dítě Agrofert, o jeho zisky,“ glosuje premiérův přístup Fendrych.

A důsledky toho pro Česko? „Místo na špici míříme na dno. Babiš tuhle zemi vnímá jako svoji firmu, tedy jako zdroj peněz. Nekouká na dobu za pět let, ale na teď a zítra, udržet dotace co nejdéle. Udržet se v křesle premiéra co nejdéle,“ uvádí.

„Oba s prezidentem Zemanem předstírají, že EU je něco jako bývalý Sovětský svaz, jakýsi uzurpátor, protože je Unie nechce nechat, ať si dělají, co chtějí. Protože to není společenství, které podporuje autoritáře. To, že nesmějí sami diktovat, prohlašují za diktát,“ je přesvědčen komentátor.

Vzpomněl nedávné „koronatýdny“, kdy byl Babiš ve své kůži, protože vychutnával „spasitelské diktování“. „A teď mu nějaký Brusel chce zarazit čerpání dotací pro firmu, z níž čerpá peníze? Není to tak, že pravda o Babišovi přináší opačný efekt? Pomáhá mu dál ‚čerpat‘, dál držet preference, dál vyhrávat volby,“ uzavírá Fendrych a doplňuje, že je potřeba si to stále připomínat, pokud nechceme žít v autoritativním, marketingovém, nakašírovaném systému, kde „všeci kradnú, jen já čerpám“.