Premiér vzpomínal, jak mu jeho matka vedla album Naše dítě, nad kterým vzpomíná dodnes. Vzpomněl si třeba na svůj kočárek z padesátých let. Stejný prý viděl nedávno při setkání s občany a považuje za úžasné, že je stále v provozu.

Po své matce prý zdědil organizační schopnosti a díky jim je tam, kde dnes je. Vzpomínal, jak jej vždy tlačila dopředu, přiměla ho naučit se jazyky i jiné věci. Premiér se díky tomu dnes domluví francouzky, německy, anglicky i rusky.

Matka ve vzpomínkách předsedy vlády byla středem rodiny, i když díky zaměstnání jeho otce v zahraničním obchodě velmi cestovala po světě. V Etiopii bez mrknutí oka zvládala jeho temperament, v Paříži se okamžitě stala „chic“ dámou a syna protáhla všemi galeriemi a muzei. Všude ale držela tradiční Vánoce se stromečkem a kaprem.

Pak Andrej Babiš zavzpomínal na chutě svého dětství i na to, jak na sobě jeho maminka stále pracovala a dokonce studovala i univerzitu třetího věku.

„Je mi líto, že už tady není. Kdyby tehdy doktoři nezpackali operaci, žila by ještě spoustu let. Mámu si v sobě ponesu navždycky a jsem moc pyšný, že jsem právě její syn,“ vyznal se závěrem předseda vlády.

Kromě maminky ve své knize v kapitole „Mé ženy a já“ vzpomíná třeba na dceru Adrianu (přezdívanou Adika), ze které chtěl mít vítězku Wimbledonu, nebo na manželku Moniku, která je prý tajnou zbraní České republiky při mezinárodních jednáních. V časech koronaviru měl prý mnohem více příležitostí k rodinnému životu, protože do té doby jejich den začínal tak, že premiér v půl šesté ráno potichu lezl z postele, aby manželku nevzbudil, a celý den pak místo ní strávil s úřednicemi na Úřadu vlády.