Politolog Pavel Barša z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy spolu s několika kolegy a studenty sepsal manifest dekolonizace českých institucí, k níž podle Barši a jeho kolegů musí konečně dojít. Obyvatelé české kotliny sice nikdy v minulosti neměli kolonie v Africe, ale podle Barši české instituce i přesto trpí nemocemi kolonizátorů. Prý se to ukázalo v roce 2015, kdy Češi, Moravané a Slezané odmítli přijmout uprchlíky z Blízkého východu a z Afriky.

Jde o „moment odhalení, který pod nánosy univerzalistické rétoriky odkryl eurocentrismus, nacionalistickou a civilizační xenofobii,“ stojí v textu Pavla Barši k dekolonizaci českých institucí.

Češi, Moravané a Slezané by si podle autorů manifestu o dekolonizaci měli uvědomit, že jsou bohatí i kvůli tomu, že Západ vykořisťoval a vykořisťuje Afriku a s tímto vědomím by se měli přestat tvářit, že se jich uprchlická krize netýká a měli by začít pomáhat. K manifestu dekolonizace českých institucí se přihlásil i server A2larm.

„České země jsou historicky provázané se zbytkem světa. Střední Evropa neleží mimo komplikovaný vztah Západu a jeho bývalých kolonií, mimo světové dějiny. Mnozí čeští cestovatelé, misionáři, podnikatelé i vojáci se na budování a udržování koloniálního systému navíc přímo podíleli. České země byly a nadále jsou součástí světových ekonomických, politických a sociálních struktur a vazeb. Odpovědnost za kolonialismus vyplývá z existujících vazeb mezi českými zeměmi a globálním jihem, z reálného profitu českých zemí ze zdrojů a práce kolonizovaných lidí,“ stojí v manifestu.

„Nejde jen o ekonomiku, ale i o kulturní představy. Vyprávění o ‚zámořských objevech‘ nebo exotizace černošství sloužily Čechům k potvrzení vlastního místa jako součásti Západu, a v důsledku vyjadřovaly souhlas s koloniálním systémem. Koloniální imaginace, která staví na předpokladu vyspělosti Západu a zaostalosti globálního Jihu, je přítomná v pohádkách, cestopisných filmech, dobrodružných románech, muzeích nejrůznějšího zaměření i ve školních slabikářích,“ rozvedli dál svou myšlenku autoři.

„Chceme proto odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí. Je třeba poukázat na kolonialismus v jednání i představách Čechů v minulosti i současnosti,“ zdůraznili ještě.

Českou dekolonizaci je podle autorů manifestu třeba založit na hodnotách tolerance a vzájemného respektu.

Když si tato slova z manifestu přečetl brněnský právník Tomáš Tyl, neudržel se.

„Přečetl jsem si ‚Manifest dekolonizace‘. Úžasnej blábol. Ostatně, jakmile text začíná slovy ‚Cílem manifestu je otevírat debaty o dekolonizaci českých institucí.‘, je to regulérní trolling, protože tzv. "otevírání debat" je ultralevičácký výraz pro sosání dotací, naštvávání společnosti a dělání bince,“ začal právník zostra v reakci uveřejněné na sociální síti Facebook.

Hned poté autorům manifestu připomněl, že otrokářství nepatřilo zdaleka jen k minulosti západu, ale také k minulosti arabského světa. Arabové po stovky let drželi v otroctví miliony lidí.

Pro lepší představu přidal Tyl pár informací z Wikipedie.

„Historici odhadují, že od roku 650 po 60. léta 20. století bylo arabskými otrokáři zotročeno 10 až 18 milionů lidí z Evropy, Asie a Afriky přes Rudé moře, Indický oceán a poušť Saharu. Ještě v 50. letech 20. století byl v Saúdské Arábii počet otroků odhadován na 450 000 - přibližně 20 % populace. Teprve v roce 1962 zde bylo otrokářství oficiálně zrušeno,“ podotkl právník.

Pak se ještě s autory manifestu volajícími po dekolonizaci českých institucí, rozloučil.

„Tak až si to afričtí otroci a arabští otrokáři vyříkají, dejte vědět, já pak dekolonizuju třeba Babičku - vyškrtnu černýho myslivce a Viktorka zešílí z bílého ledního medvěda, nazdar!“