Někteří lidé se proto ptají, jestli je ČEZ německý. A on se prý musel smát. „Ne, blbečkové. ČEZ je především – dělá to nějakých 70 procent – vládní. Lipské znásobení cen znamená vejvar, a vejvar znamená příjem státního rozpočtu,“ poznamenává akademik.

Vysoké příjmy z ČEZu umožňují státu, že bez alarmujícího deficitu a za docela slušných hospodářských výsledků může rozhazovat. „Tu se koupí nějaká munice pro ukrajinský černý trh, tu bombardéry na záchranu amerického zbrojního průmyslu, tu granty a dotace pro proevropské neziskovky, nohama šoupající umělce a akademiky, a občas i pro kverulantské akademiky (jako jsem já), aby se neřeklo,“ objasňuje docent.

Výsledkem je, že státní zaměstnanci a všichni napojení na tento vydatně vyživovaný dotační proud „drží hubu“ a vychvalují slušného a důstojného premiéra. Sice taky musí platit dražší elektřinu, ale „ten cash tam je“.

„No a protože státních zaměstnanců a činovníků dotovaných firem jsou miliony, a na ty ostatní platí přísnost, má vás vláda právem v p*či, dámy snad prominou,“ uzavírá docent Konvička svůj výklad. Koho jsme si zvolili, toho podle něj máme.

Jeden z diskutujících poznamenal, že i přes zcela nevídaný „vejvar z ČEZu“ vláda stále předpokládá schodek 330 miliard. Takže toho rozhazovaného „cashe“ je tam zjevně mnohem více, než si kdo dovede představit.

Již před několika dny Konvička k tématu současné hospodářské situaci v zemi napsal na facebook poznámku k vizi ministra Síkely, že domácnosti budou moct „podávat podnět“, že se u nich v domě moc topí.

Konvička k tomu připsal, že zlí jazykové říkají, že každá generace si musí prožít nějakou krizi, válku nebo totalitu, aby si vážila světa, ale ve skutečnosti to bude trochu jinak. „Nyní, s Fialou v čele, bruslí za zády a Moskvou před hlavněmi našich zbraní, si pořídíme takovou krizi (+ válku + totalitku), že už tu nikdy žádná další krize a války a totalitky chtivá generace nebude,“ myslí si Konvička.

A z tohoto pohledu také volá „Sláva Ukrajině“.